Myslíme si, že narození je pro nás začátek a smrt že je konec všeho. Teologové a metafyzikové se o tom dohadují a diskutují celou dobu, až kam jen paměť lidská sahá, kdo jsme tedy my, abychom jim říkali ,,anonebo ,,ne? Když ale hluk a lomoz jejich skřípajících hlasů mizí v dálce, když nás zahalují klidnější hodiny večera, vlna za vlnou, tehdy na nás padá zvláštní a velebný pocit, jestliže mu jen dovolíme přijít, a říká: ,,Mé dítě, co oni myslí a co oni říkají na tom skutečně nezáleží. Jsem po tvém boku a nikdy tě nezklamu. Na Smrt se usmívej, chceš-li, nebo se jí obávej - ale já jsem navždy s tebou.”
