The Library
I hvězdy musí jednoho dne zaniknout, mnohem násilněji a dramatičtěji než většina lidských bytostí; neboť i ony podléhají zákonům, že cokoli mělo začátek, musí mít také konec.
6.9.1.7Poslouchat Nejvnitřnější bytost člověka, jeho tajemné Nadjá, ho spojuje s Bohem. Nemění se časem, ani neumírá léty. Je věčné.
6.9.1.14Poslouchat Tísnivým faktem je znamení na všech věcech a tvorech: že odcházejí, že mají pomíjivou existenci a v tomto absolutním smyslu postrádají realitu. Na chvíli se objeví, zdají se být skutečnými a významnými, ale jsou v pravdě dlouhotrvající fatou morgánou. Kdyby to bylo vše, bylo by to dosti depresivní. Ale není. To, z čeho přišli, kam se vracejí, to neumírá. To je Skutečno, to je Vědomí, které dalo vesmíru, jehož my jsme částí, jeho existenci. Odtud pochází tato malá květinka v každém životě, která je to nejlepší, nejvyšší Jáství. Jestliže po něm pátráme a odhalíme ho, obnovíme svůj původ, navrátíme se ke svému zdroji, a jako takoví, neumíráme. Ano, tvary se nakonec ztratí, avšak bytí uvnitř nich nikoli.
6.9.1.19Poslouchat Umírat do zániku je jednou věcí, ale umírat do jiné formy vědomí je něco zcela rozdílného. Je to to druhé, co nastane při odchodu životní síly z těla.
6.9.1.21Poslouchat Měli bychom být šťastni, že nežijeme navždy. Je to děsivá myšlenka. Kdyby neexistovala smrt, šli bychom dál a dál a dál, zajatci v těle, kteří zakusili všechny zkušenosti slibující mnoho, ale nakonec nic neposkytující. Ne, je dobře, že jsme nakonec uvolněni z fyzické hrobky, jak to nazval Plató, a že budeme moci zakusit období důstojného klidu, než se znovu vnoříme do příštího vtělení.
6.9.1.23Poslouchat Co člověk podstupuje ve svém fyzickém životě se zdá tak skutečné, tak trvalé a tak důvěrné – nicméně je to pouze krátká epizoda v nezměrně širším rozpětí jeho kosmického cyklu.
6.9.1.25Poslouchat Vnitřní práce filozofie vede k osvobození od strachu ze smrti – ať od smrti, která přichází normálně stářím, nebo té, která přichází násilně válkou.
6.9.1.32Poslouchat Pokud člověk naslouchá pouze svému malému egu a dovolí, aby hlas Nadjá zůstal neslyšen a nerozpoznán, potud mu jeho vychytralost a jeho opatrnost budou málo platné na konci, kdy musí opustit tělo a mysl se musí vrátit do své vlastní patřičné sféry.
6.9.1.35Poslouchat Přijde čas, kdy by se moudrý člověk, který intuitivně vycítí nebo na lékařském podkladě ví, že vstupuje do posledních měsíců nebo let svého života, měl připravovat na smrt. To samozřejmě vyžaduje stále více se stahovat ze světského života. Světské činnosti, touhy, připoutanosti a radosti musí více a více ustupovat pokání, uctívání, modlitbě, askezi a duchovnímu soustředění. Je čas na návrat domů.
6.9.1.37Poslouchat My, kteří se nacházíme ve věku zvaném stáří, s křehkými kostmi a sešlým tělem, s vráščitým obličejem a šedivými vlasy, to můžeme považovat za deprimující zkušenost. Ale stejně jako na každou jinou situaci v životě se na to lze dívat jiným způsobem - třeba jako na vyrovnání toho, čím trpíme. A to znamená shrnout lekce celého života a připravit se pro příští inkarnaci, takže až nastane, budeme lépe vykonávat nutnou práci na sobě.
6.9.1.44Poslouchat Život je přípravou na smrt, stejně jako smrt je přípravou na opětný návrat do života.
6.9.1.47Existuje část člověka, která nemůže zemřít, nemůže zaniknout. Ale ta je velmi hluboko v nitru. Mudrc se s ní setkává před tělesnou smrtí a učí se zakotvit v ní své vědomí. Ti druzí se s ní setkávají v některé fázi posmrtného stavu.
6.9.1.49Poslouchat Když přijde stanovený čas, tělo je odloženo, ale mysl zůstává, projde různými zkušenostmi a nakonec je zaspí. Po čase se probudí hluboce osvěžena. Potom staré sklony pomalu ožívají a mysl se vrací na tento svět, oblékajíc nové tělo v novém prostředí.
6.9.1.51Poslouchat Protože je Nadjá mimo Čas, je také mimo události. Nic se nestane v něm nebo jemu.
6.9.1.53Se smrtí přijímá vědomí nový stav, ale nepřechází do pouhé prázdnoty, nerozpadne se s tělesným mozkem v prach. Nikoli! Přežívá, protože je skutečným bytím člověka.
6.9.1.57Poslouchat ...Není to zánik, čeho bychom se měli bát, neboť ten nenastane, ale spíše zla ve svých vlastních jástvích a bolesti, která ono zlo doprovází jako jeho následek, tak jako stín doprovází člověka ve slunečním světle.
6.9.1.58,Poslouchat Každý, kdo byl osvobozen od žádostí svého pozemského jáství a od přání svého nevědomého jáství se sem po přechodu do stavu bez těla nemusí vracet.
6.9.1.60Život mezi inkarnacemi sestává ze stavu podobného snu, který je následován obdobím podobajícím se hlubokému spánku. Po vynoření se z tohoto stavu však neexistuje žádná vzpomínka na předchozí zrození..
6.9.1.61Poslouchat Život mezi inkarnacemi sestává ze stavu podobného snu, který je následován obdobím podobajícím se hlubokému spánku. Po vynoření se z tohoto stavu však neexistuje žádná vzpomínka na předchozí zrození.
6.9.1.62Procházíme stavy snů a hlubokým spánkem po smrti stejně jako jimi procházíme před ní.
6.9.1.63S pochopením života v těle přichází poznání toho, co je život bez těla, to jest smrti. Obě jsou existencemi v Mysli, která je jejich realitou.
6.9.1.64Poslouchat Skryt za pomíjivým snem života existuje svět trvalé skutečnosti. Všichni lidé se probudí v okamžiku smrti, ale jen málo jich je schopno odolat, aby ihned neupadli do astrálního snu. Je to těch několik, kteří v době kdy ještě žili, usilovali o to, aby odumřeli svým nižším jástvím. To jsou ti mystici, kteří vstoupí do Skutečnosti.
6.9.1.66Poslouchat Každé nesplněné přání působí jako přitažlivá síla, aby nás pokaždé smrti přitáhla zpět na zem.
6.9.1.69Poslouchat Naše problémy jsou pouze přechodné, zatímco naše duchovní naděje přežívají vtělení a překlenou přestávky mezi zrozeními.
6.9.1.73Poslouchat Tento snu podobný vývoj po smrti není bez hodnoty. Působí v době před každým zrozením jako připomínka pravého účelu života.
6.9.1.75Poslouchat Tak tvrdé jsou lekce, kterým nás síly pozemského života nutí naučit se, tak tvrdé jejich utrpení, že je jen čestné říci, že blaho, do něhož se vnoříme, až opustíme život, nebo i nyní v mystických stavech, není v žádném směru menší.
6.9.1.77Jak krátký čas potřebuje zvíře pro období klidu mezi svými zrozeními na rozdíl od času, potřebného mezi zrozeními lidí! V případě zvířete pouze měsíce, v případě lidí více let, než žili na zemi.
6.9.1.79Poslouchat Tělo opouštíme při první smrti a ego při druhé. Ale to není konec. V Nadjá nalézáme své poslední bytí.
6.9.1.82Poslouchat Když nadejde konec života a člověk zhasíná jako svíce ve větru, co se dále stane, závisí na jeho charakteru, na jeho převládajícím vědomí, jeho připravenosti a na jeho posledních myšlenkách.
6.9.1.83Poslouchat Byl jsem svědkem, jak některé pokročilé duše procházely procesem přechodu do jiné sféry vědomí, procesem, který nazýváme smrtí, a ty kolem sebe šířily mentální sluneční záření, takže truchlící, shromáždění u jejich lůžka, cítili jakoby utěšující protiváhu ke svému přirozenému lidskému smutku. Tato zkušenost jim vtiskla určitý dojem, že tato všeobecně platná událost v Přírodě může být ve skutečnosti změnou k jasnější, šťastnější a svobodnější existenci.
6.9.1.84Poslouchat Neznámý mladý letec, který napsal své matce těsně předtím, než byl zabit v bitvě: „Nemám strach před smrtí, pouze zvláštní radostné vzrušení,“ měl něco více než pouhou odvahu. Alespoň na čas přešel od ztotožňování se s tělem ke ztotožňování se s myslí.
6.9.1.85Aspirant, jehož snahy získat vnitřní svobodu a sjednocení s Nadjá se zdály být osudem nebo okolnostmi během života mařeny, mohou být odměněny úspěchem, když umírá. Potom přesně v okamžiku, kdy vědomí odchází z těla, přechází do Nadjá.
6.9.1.86Jestliže existuje nějaká ztráta vědomí během změny nazývané smrt, je jenom krátká, tak krátká nebo kratší než noční spánek. Mnozí z těch, kteří odešli ani v té době nevědí, co se jim skutečně přihodilo a stále věří, že jsou fyzicky naživu. Neboť shledávají, že jsou zdánlivě stejně schopni vidět druhé lidi a slyšet hlasy a dotýkat se věcí jako před tím. Avšak všechny tyto zkušenosti jsou výhradně nehmotné a jsou umístěny ve vědomé mysli, která nemá tělesný mozek.
6.9.1.88Poslouchat Smrt mnoho odhaluje. V té živé zkušenosti, podobné snu, která po smrti následuje, je každému člověku ukázáno, co skutečně udělal se svým pozemským životem, co s ním měl udělat a co s ním udělat opomenul.
6.9.1.92Poslouchat Právě, když života rychle ubývá, kdy smrt je již živě přítomna, může nastat dlouho hledaný, ale málo nacházený stav osvícení a událost doprovázet.
6.9.1.94Poslouchat Proces umírání se může pro hledajícího stát splněním dlouhých let duchovních aspirací nebo pro běžného člověka skutečným zasvěcením do duše.
6.9.1.95,Poslouchat Existuje určitý okamžik, kdy, zatímco člověk umírá, Nadjá přebírá celý proces, stejně jako to dělá, když usíná. Jestliže ale člověk lpí bezděčně a zakořeněným zvykem na své menší přirozenosti, potom je převzat jen částečně, zbytek je uvězněn v jeho malosti.
6.9.1.96Poslouchat Jak člověk odchází z tohoto života, stahuje se jeho mysl hluboko do středu jeho bytosti, pokud jeho karma nebo jeho touha, jeho stupeň vývoje, netvoří překážky.
6.9.1.99Na obličeji některých umírajících nebo právě zesnulých osob jsem viděl výraz radostného vnitřního klidu, který ujišťuje citlivého diváka nejen o jejich vnitřním stavu v té době, ale také o výsledcích, které smrt přináší.
6.9.1.102Poslouchat Úžasná událost umírání a opuštění těla nepřeruší Hledání žáka.
6.9.1.106Poslouchat Je paradoxní, že okamžik smrti má automaticky uvést opět do života celou minulost člověka. Musí ji znovu opakovat celou od počátku, tentokrát z jiného hlediska, neboť není přítomna sobecká, zabarvená a pokřivená činnost ega. Nyní ji vidí z neosobního a nezabarveného hlediska. Jinými slovy, vidí skutečná fakta, jaká opravdu jsou, což znamená, že vidí sebe takového, jaký skutečně je…
6.9.1.113,Poslouchat Bylo by nesprávné říkat, že když člověk umírá, je přehled životní zkušenosti v obrazech pouze mentálním přenosem z vlastní situace člověka do situace oněch osob, s nimiž byl v kontaktu během života, který právě skončil. Co se skutečně stane, je přesun z nepravdivého ega do pravého Já, z osobního do neosobního. Je to pochopení pravého významu každé epizody života z vyššího hlediska.
6.9.1.114Poslouchat Když člověk odchází z tohoto světa, opouští všechno, co má. Každé fyzické vlastnictví, jakkoli ceněné, a dokonce každý lidský svazek, jakkoli milovaný, jsou mu smrtí náhle odňaty. To je univerzální a věčný zákon, který byl, je a vždy bude. Neexistuje způsob, jak ho podvést nebo zmařit. Přesto však existují některé osoby, které pouze v ojedinělém detailu unikají tomuto absolutnímu přerušení. Jsou to ti, kteří během svého pozemského života hledali a nalezli inspiraci mrtvého mistra nebo spojení s mistrem žijícím. Jeho mentální obraz živě vyvstane v jejich posledních okamžicích na zemi, aby je bezpečně vedl do první fáze posmrtné existence, aby vysvětloval a uklidňoval je v nezvyklých nových podmínkách.
6.9.1.115Můžeme litovat svého bláhového chování v životě, své pošetilé chyby nebo své tělesné slabosti, ale v oněch okamžicích umírání máme příležitost zemřít v moudrosti a míru. Ano, je to příležitost nám daná, ale musíme si ji vzít tím, že udržujeme svůj pohled upřený na to nejvyšší, co známe.
6.9.1.120Poslouchat Smrt může otevřít vyšší možnosti člověka, který opouští tuto existenci s vírou, který důvěřuje Nadjá a svěřil se jeho vedení, aniž by lpěl na těle, které právě opouští.
6.9.1.121Poslouchat Je lépe odejít z fyzického těla při plném vědomí, než odejít ve stavu znecitlivění drogami. To se vztahuje zejména na duchovní aspiranty. Ale tam, kde je velká bolest, není námitek proti místnímu umrtvení.
6.9.1.122Pouze v oněch posledních několika dnech nebo hodinách nebo minutách objevuje většina lidí pravdu, že když je a jejich tělo opouští jeden druh života, druhý se před nimi otevírá.
6.9.1.123Poslouchat Když již téměř umírá, může obdržet potvrzení víry, že umírající žák spatří přicházet svého Boha nebo gurua nebo spasitele, aby převzal nebo vedl jeho duši do vyššího světa.
6.9.1.125Poslouchat Osoby, které se topily, byly zachráněny a přežily, vyprávěly o pocitu času plynoucího zpět a o svém celém životě, který byl zopakován od toho okamžiku k jeho počátku. To je zkušenost, která není pouze jejich; děje se všem, kteří procházejí branou smrti.
6.9.1.126Poslouchat Student se učil, že smrt těla je nedůležitá pro vědomí, které žije dále samo o sobě nezměněné. Ale když si smrt vyžádá tělo někoho, koho miluje, bude jeho víra podrobena zkoušce. V takové době nesmí zapomínat, že milovaný ve skutečnosti pokročil k mnohem vyvinutější úrovni života.
6.9.1.133Poslouchat …Odchod milované bytosti je obvykle významnou zkušeností a reakce člověka na ni ukazuje stupeň dosaženého vývoje. Nesmí zapomenout, že je někdy pro milované lépe zemřít, jestliže se on nebo ona zbaví vážné a bolestivé tělesné nemoci. Musí být také šťasten při pomyšlení, že milovaný přešel do sféry existence, kde lze nalézt štěstí, blaženost, útěchu a odpočinek, jaké je jen možné si představit, ale které zde nalezeny být nemohou. Může být ujištěn, že milovaný je skutečně v lepším světě, kam může proniknout jen krásná stránka života a kde ošklivé a nízké myšlenky nemohou nikdy najít příbytek. V takovém okamžiku může nejlépe pomoci příležitostnou milující vzpomínkou během vrcholného okamžiku meditace. Pro citlivého aspiranta je taková zkušenost spatřit smrt tváří v tvář vždy velkou zkušeností. Měla by znamenat počátek nového období, jasnějšího hodnocení pomíjivého charakteru pozemského života a vést k mocné touze vydobýt něco trvalého v charakteru z poměrně mála let strávených na této časoprostorové úrovni…
6.9.1.137,Kdo měl to štěstí, že měl v manželství milujícího partnera, neměl by spílat Osudu, když je mu tento druh odejmut. Tatáž karma, která ty dva přivedla dohromady, přerušila také jejich spojení. Je to ale pouze dočasné. Není tu skutečně žádná ztráta, neboť v tichých okamžicích hovoří mysl k mysli. Láska a společenství vysoké hodnoty budou působit jako přitažlivá síla, aby je opět někdy někde svedla dohromady. Mnozíto vyciťujívnitřním pochopením.
6.9.1.141Poslouchat Kremace je definitivní a důrazná výzva. Jestliže někdo věří, že duše člověka je jeho pravé já, nebo dokonce i když věří, že síla člověka myslet je jeho pravé já, potom proti tomu nemohou být žádné námitky, ale naopak úplný souhlas. Metoda pohřbívání mrtvých těl se hodí jen pro toho, kdo věří, že jeho síla myslet je produktem mozku těla, to znamená, hodí se pro člověka materialisticky smýšlejícího.
6.9.1.143Doporučuji, aby tělo zesnulého člověka bylo zlikvidováno kremací. Mezi smrtí a skutečným spálením má být interval tří dnů, protože je to období přechodu, v kterém je odchod ducha skončen.
6.9.1.144… Rozumný pohřeb by měl být zcela soukromý. Rozumný pohřební obřad by měl být takový, aby uctil památku zemřelého, a to nikoli v přítomnosti, ale v nepřítomnosti mrtvoly. Rozumná likvidace je kremace, nikoli pohřeb. Psychické a duchovní zdraví společnosti vyžaduje zrušení hřbitovů.
6.9.1.145,Smrt těla neznamená smrt mysli …
6.9.1.154,Existují žijící lidé viditelní a neviditelní. Žádný není navždy stracen pro existenci nebo zničen ve vědomí, ale ztracena jsou pouze jejich těla.
6.9.1.176Poslouchat Této lekci, že člověk není tělem, se bude v moderní době vyučovat prostřednictvím jeho logicky uvažující inteligence tak, jak jí bylo vyučováno v dřívějších dobách prostřednictvím jeho víry, založené na citech.
6.9.1.179Poslouchat Existují dva druhy nesmrtelnosti (pokud nižší jáství ovládá vědomí): za prvé, “nekonečná” evoluce ega, vyvíjejícího se postupně všemi svými mnoha projevy a za druhé, ryzí nesmrtelnost vlastního neměnného Skutečného Jáství – Nadjá -, které je provždy základem a udržuje ego.
6.9.1.181,Poslouchat ... Rozdílnosti a nespravedlnosti, které mnohé trápí, jsou všechny dříve nebo později vyrovnány zákonem vyrovnání (karmou). Každá osoba obdrží na oplátku přesně to, co vydá; tak existuje spravedlnost ve světě přes zdání opaku...
6.9.1.181,Poslouchat Každá osoba udržuje svou individualitu během a po zmizení myšlenky – těla …
6.9.1.181,...Musíme pochopit, že nebe a peklo jsou hluboko v našem srdci a nikoli na místech kam jdeme...
6.9.1.182,Poslouchat Osobní člověk přežije smrt, ale nebude nesmrtelný. Ono ,,já, které přežívá tělo, bude samo jednoho dne přežito hlubším ,,Já, které člověk musí ještě nalézt.
6.9.1.183Poslouchat Jestliže je smrt cenou za to, že dlíme v tomto časo-prostorovém světě, potom svět bez prostoru a bez času, kde není žádné „zde“ a „tam“, žádné „potom“ a „nyní“, žádná změna z jednoho stupně na druhý, musí být nesmrtelný; a jestliže smrt je cenou za to, že jsme spojeni s oddělenou individualitou, potom existence, která tajemně zahrnuje celý světový systém v jednotu, musí být nepomíjející.
6.9.1.184,Poslouchat Člověk, který studuje toto učení nevěří, že smrt může zničit jeho, i když musí zničit jeho tělo. Pro něho je jak logickou, tak biologickou pravdou to, že jeho vnitřní osobnost přežije, že jeho mysl bude dále pokračovat ve své existenci.
6.9.1.185Poslouchat Život, který je v nás, odchází při smrti do života, který je ve vesmíru. Tam je bezpečný, stejně jako byl v nás. Není ztracen. Potom se objeví znovu v jiné formě, v jiném těle.
6.9.1.187Poslouchat
23 led 2017
21 če 2012
12 pro 2016
23 če 2011
6 kv 2019
26 srp 2016
2 kv 2018
22 led 2015
20 led 2015
15 dub 2015
31 kv 2023
3 bř 2012
29 kv 2011
19 pro 2023
8 srp 2013
22 če 2011
26 srp 2022
23 lis 2016
5 srp 2024
10 srp 2023
16 kv 2014
2 dub 2012
14 če 2014
9 10 2011
31 pro 2013
21 led 2024
8 bř 2019
16 srp 2017
5 srp 2017
31 srp 2017
31 bř 2023
26 lis 2010
28 lis 2012
20 kv 2018
3 led 2011
21 dub 2019
9 srp 2011
23 ún 2023
22 bř 2019
22 bř 2021
31 10 2016
13 srp 2018
30 če 2024
20 lis 2011
4 dub 2011
19 kv 2023
6 če 2020
16 zá 2015
27 10 2015
31 pro 2015
17 led 2023
13 ún 2014
17 10 2024
14 če 2022
14 če 2024
21 zá 2021
2 lis 2013
27 če 2018
12 led 2011
14 kv 2016
19 če 2024
10 srp 2012
29 kv 2016
8 srp 2021
3 pro 2017
31 kv 2017
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se