The Library
O čem se domníváme, že tvoří ”já” je idea, která se mění rok od roku. To je osobní ”já”. Ale to, co pociťujeme nejdůvěrněji, jako vždy přítomné ve všech těchto různých idejích ”já”, to jest pocit bytí, existence, se vůbec nikdy nemění. To je to, co je naším pravým trvalým ”Já”.
6.8.2.1Poslouchat Vše, na co si vzpomeneme je myšlenkou ve vědomí. To se vztahuje nejen na objekty, události a místa. Vztahuje se to také na osoby včetně sebe, toho, na kterého vzpomíná, ,,já”, kterým byl. To znamená, že moje vlastní osobnost, kterou nazývám sebe, byla v minulosti myšlenkou jakkoli silnou a jakkoli vytrvalou. Ale minulost byla kdysi přítomností. Proto nejsem o nic méně myšlenkou nyní. Vzniká otázka, co jsem měl tehdy a co stále mám nezměněné, přesně totéž. Nemohu to být ,,já” jako osoba, neboť ta je pokaždé nějakým způsobem odlišná. Je to a může to být jen ,,Já” jakožto vědomí.
6.8.2.3Poslouchat Zdá se, že tělem, myšlenkami a city ego dovršuje sebe jakožto bytost. Ale odkud dostáváme tento pocit,,já” ? Existuje jen jediná cesta, jak se dozvědět odpověď na tuto otázku: cesta meditace. Ta se noří hluboko pod tři uvedené složky a proniká do té nejspodnější části, která – jak zjišťujeme – není ničím zvláštním – je pouze pocitem bytí. A to je ten skutečný zdroj představy ,,já”, pocitu sebe. Bohužel! Zdroj se běžně sám neodhaluje a tak žijeme jen v jeho projekci, egu. Jsme uspokojeni tím, že jsme malí, zatímco můžeme být velcí.
6.8.2.6Poslouchat Ukáže se, že to, co se prohlašuje za „já“, je jen jeho částí, menší částí, a vůbec ne skutečným „Já“. Je to souhrn myšlenek.
6.8.2.7Pocit jáství může být spojován s tělem, city a myšlenkami – jejichž souhrnem je osobní ego – nebo může být posunut v hluboké meditaci ke kořenu bytí bez kořenů, což je Nadjá; nebo může být spojen s oběma, kdy jedno bude skutečností a druhé jejím stínem.
6.8.2.9Idea jáství vstupuje poprvé do vědomí, když se dítě ztotožňuje s tělesnými pocity a později když přidává emocionální pocity. Ještě později se idea rozšiřuje logickými myšlenkami a nakonec se dovrší odhalením individuality.
6.8.2.10Poslouchat Analyzujeme-li ego, shledáme, že je sbírkou minulých vzpomínek, zachovalých ze zážitků, a budoucích nadějí nebo obav, které zážitky předvídají. Snažíme-li se ho uchopit, izolovat ho, zjistíme, že neexistuje v přítomném okamžiku, pouze v tom, co již minulo nebo má nastat. Ve skutečnosti nikdy neexistuje v NYNÍ, ale jen se zdá, že je tomu tak. To znamená, že je ego přelud bez podstaty, klamná představa.
6.8.2.14Poslouchat Naše připoutání k egu je přirozené. Vzniká proto, že jsme nevědomky připoutáni k tomu, co je za ním, k Nadjá. Jenomže jsme nevědomostí zaváděni k tomu, abychom se plně soustředili na zdánlivé ,,já” a zcela ignorovali neviděné trvalé jáství, jehož je ego pouze pomíjivým stínem. To ,,já”, které se chvěje nebo raduje ve sledu času není skutečným ,,Já”.
6.8.2.18Poslouchat Co je nejvíce bezprostřední ze všech zkušeností? Je to ono ,,já”. Neboť všechny ostatní jsou zkušenosti objektu, ať je to věc nebo myšlenka – tělo, svět nebo mysl; ale ono ,,já” je jejich subjektem, první identitou v životě, poslední před smrtí.
6.8.2.24Poslouchat Ego není ničím více než stínem. Jeho látka a realita jsou pouze pomíjivou věčně se měnící hrou světla a barvy. Ono existuje – slovo, jehož pravý význam „být umístěn venku“ je také metafyzicky pravdivý. Neboť ten, kdo se noří do jeho vědomí se umísťuje vně vědomí Nadjá.
6.8.2.29,Poslouchat Skutečné ego neexistuje, ale pouze rychlý sled myšlenek, který vytváří proces ”já”. Neexistuje oddělená bytost, tvořící osobní vědomí, ale pouze řada dojmů, idejí, představ, otáčejících se kolem společného středu. Ten je úplně prázdný; pocit, že v něm něco je, se odvozuje ze zcela odlišné úrovně – z úrovně Nadjá.
6.8.2.31Když prohlašujeme, že je ego imaginární jsoucností, míníme tím, že neexistuje jako reálná jsoucnost. Přesto však existuje jako myšlenka.
6.8.2.32Poslouchat Jestliže se člověk ztotožňuje s egem jako se skutečnou jsoucností samou o sobě a nikoli jako se souhrnem myšlenek a sklonů, kterými ono je, je chycen v síti iluze a nemůže se z ní dostat.
6.8.2.33Poslouchat Ego je sbírkou myšlenek obíhajících kolem pevného, ale prázdného středu. Kdyby jim zvyky mnoha, mnoha reinkarnací nedaly sílu a vytrvalost, mohly by být zrušeny. Skutečnost – MYSL – by se potom mohla sama odhalit.
6.8.2.37Poslouchat Není to jen tím, že člověk nezná svoji duchovní přirozenost, ale - což je horší - že udržuje mylnou představu o své vlastní přirozenosti. Zaměňuje stín - ego - za podstatu - Nadjá. Zaměňuje účinek - tělo - za příčinu - Ducha.
6.8.2.39Poslouchat Ego je konstrukcí, která byla vybudována v dřívějších životech ze sklonů, zvyků a zkušeností podle určitého vzoru. Ale nakonec celá záležitost není ničím než myšlenkou, i když silnou a trvající myšlenkou.
6.8.2.44Poslouchat … Jánemůže být odděleno od svých myšlenek, protože je z nich vytvořeno …
6.8.2.46,Poslouchat Protože toto vědomí, vyzářené z Nadjá, se samo váže tak plně a tak trvale na řady myšlenek, které jsou konec konců jeho vlastními výtvory, ztotožňuje se samo s iluzorním egem, vytvořeným činností myšlenek, a zapomíná na svůj větší méně omezený původ.
6.8.2.47Poslouchat Všechny naše myšlenky existují nezbytně v časovém sledu, ale myšlenka ega je složitější záležitostí a existuje také v čase a prostoru, neboť tělo je součástí ega. Ať děláme cokoli, ego jako takové bude pokračovat ve své existenci. Ale nemusíme se s ním ztotožňovat, můžeme mezi ním a sebou vytvořit určitý odstup. Čím více to děláme, tím neosobnější budeme a naopak.
6.8.2.49Poslouchat Od dětství do dospělosti prochází člověk v sobě, ve svém těle, pocitech a myšlenkách z jedné změny do druhé. Idea jeho samého, jeho osobnosti, se mění s tím. Kde a co je ono ,,já, jestliže nemá nepřerušovanou celistvost?
6.8.2.54Poslouchat Sklony a zvyky, fyzické a mentální činnosti, které jsme s sebou přenesli ze své vlastní minulosti, se usadí a ztuhnou v tom, co nazýváme svým osobním jástvím, svou individualitou, svým egem. Avšak život nedovolí, aby tato kombinace byla více než dočasná, a jdeme dále a měníme se s časem. Ztotožňujeme se opět s každou z těchto změn, avšak vždy si myslíme, že to jsme skutečně my. Pouze když ztišíme tyto činnosti a opustíme tyto zvyky na krátké období meditace, opravdu poprvé odhalíme, že přece jen netvoří naše pravé jáství. Potom vidíme, že jsou naším nepravým jástvím, neboť teprve potom odhalíme vnitřní bytí, které je Jástvím skutečným a které ony zakrývají a překrývají. Běda! Tak silná je jejich věky stará moc, že jim brzy dovolíme, aby nad námi znovu uplatňovaly své tyranské způsoby a opět se brzy staneme obětmi velké iluze ega.
6.8.2.56Poslouchat Když všechny myšlenky zaniknou v Tichu, ego – osobnost – zaniká též. Názor Buddhy byl, že neexistuje žádné jáství, také názor Ramana Maharišiho byl, že ego je jen sbírkou myšlenek.
6.8.2.57Poslouchat Ego, jehož jsme si vědomi, není totéž jako mysl, jejímž prostřednictvím jsme si vědomi. Ten, kdo vytrvá dokud toto nepochopí, otevírá první dveře příbytku duše.
6.8.2.65Poslouchat Tělo je ve skutečnosti objektem pro mysl, která je jeho subjektem; a objektem se také stává nejen tělo, ale cokoli ego myslí nebo pociťuje. Je méně snadné vidět a dokonce nutnější pochopit, že toto ego, tento subjekt, je samo objektem pro vyšší část mysli.
6.8.2.67Poslouchat Správně chápeme svůj vztah k vnějšímu vlastnictví, jako je židle a koberec, ale nikoli k vlastnictví, jako jsou ruce a myšlenky. Zde je naše chápání zmateno. Prozrazuje to naše navyklá řeč. Říkáme „jsem zraněn“, zatímco je ve skutečnosti zraněno tělo, nebo „jsem potěšen“, zatímco v nás vzniká myšlenka potěšení. V prvém případě tělo navzdory své blízkosti zůstává stále objektem naší zkušenosti. Ve druhém případě je myšlení činností námi vykonávanou. Oba mají být rozlišeny od našeho bytí, ať jsou jakkoli smíšené s naší činností.
6.8.2.68Člověku, který má realizaci, jsou vědomí, tělo, nervy a smyslové orgány pouze objekty, které jsou používány jako prostředky a průchody..
6.8.2.71Všude kde existuje lidské vědomí, kde existuje myslitel, tam existují také jeho myšlenky. Subjekt a objekt se spojují, aby umožnily vědomou existenci nějakého ega, nějakého ,,Já, jak v bdělém stavu, tak ve stavu snů.
6.8.2.72Poslouchat Ego je objekt. Mysl zná pouze objekty. Proto člověk, když zná jenom ego, nezná sebe.
6.8.2.74Poslouchat
19 pro 2010
28 če 2013
25 če 2013
16 10 2021
30 10 2021
15 zá 2016
24 ún 2015
27 led 2012
25 če 2012
28 kv 2021
25 10 2010
1 dub 2018
25 srp 2021
16 bř 2014
27 led 2016
25 led 2014
30 10 2016
18 led 2015
16 dub 2019
2 led 2016
5 led 2014
8 pro 2016
3 10 2016
6 lis 2015
7 če 2024
28 če 2024
30 bř 2016
4 dub 2017
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se