The Library
Ze všech denních činností se musí stát nejdůležitější tato nečinnost, toto stažení se do meditace. Měl by to být střed, kolem něhož se všechno ostatní otáčí.
4.4.1.1Poslouchat ...Meditace je nezbytná pro každého člověka, neboť bez ní žije v příliš velké vzdálenosti od božského středu, než aby pochopil to nejlepší co mu život může nabídnout...
4.4.1.2,Poslouchat Duchovnost je v nitru. Jestliže ji člověk necítí, pak musí hledat hlouběji pod slabostmi, chybami, vášněmi a touhami ega. Ona je tam stále, ale hledání musí být prováděno správně. Pomoc lze najít ve slovech těch, kteří již duchovnost nalezli.
4.4.1.3Poslouchat Vědomí, které je za obyčejným každodenním vědomím, může být dosaženo pouze po disciplinovaném výcviku mysli. Ten potlačuje činnost myšlení a vyřazuje jeho extrovertní světský charakter.
4.4.1.5Pravda je, že to, co se lidé snaží nalézt v mnoha knihách, na ně čeká v nich samých, aby bylo nalezeno pravidelným cvičením umění meditace.
4.4.1.6Představa nebo víra, že musíme někam jít, s někým se setkat, něco si přečíst, abychom dosáhli nejcennější naplnění života, je prvním i posledním omylem. Na konci, stejně jako na počátku, nemusíme dělat nic jiného než poslechnout starý příkaz HLEDĚT DO NITRA.
4.4.1.7Poslouchat Čistě intelektuální přístup k Nadjá nemůže nikdy nahradit psychologické zažití. To je a musí být nejvyšší.
4.4.1.15Principem filozofie je, že to, co můžete poznat, je omezeno tím, čím jste. Hluboce založený člověk může poznat hlubokou pravdu, ale povrchní člověk nikdy. To je vskutku jedním z důvodů filozofie, proč se má začít cvičení meditace.
4.4.1.16Poslouchat Jestliže se v člověku něco probudí, nějaké vážné nutkání, aby rozvinul více ze své duchovní přirozenosti, pak cvičení meditace je jedním z nejlepších způsobů, jak začít.
4.4.1.22Důsledky toho, že podrobuje obsah své mysli pozorování, že si plně uvědomuje přirozenost tohoto obsahu, jeho původu a účinku, mají nedozírnou důležitost.
4.4.1.24Poslouchat Každý den, dříve než začneme se studiem filozofie, je dobrým zvykem usednout na chvíli k meditaci s tím jediným cílem uklidnit a pročistit mysl a soustředit její sílu. Pomáhá to studiu.
4.4.1.25Poslouchat Modlitba je pomocí, je však potřebná také nějaká metoda, která nejen proniká hlouběji do lidského srdce, ale pomáhá umlčet ego. Toho lze dosáhnout prováděním kontemplace.
4.4.1.26Pro práci na přetváření charakteru a rozšiřování vědomí je cvičení meditace nepostradatelné.
4.4.1.27Meditace je na této Cestě důležitá. Musíme se jí učit. Pomáhá vytvořit podmínky, v kterých může být pociťována svatá přítomnost tam, kde předtím nebylo nic a kde může být získáno posvátné vedení.
4.4.1.32Co lepšího může člověk dělat, než se stáhnout do vnitřního Ticha? Neboť ono ukáže cestu k Cíli, udá směr a pomůže ho nalézt.
4.4.1.34… Meditace je nezbytná k tomu, abychom rozvinuli vnímavost a intuici, které hrají důležitou úlohu na Cestě.
4.4.1.35Nutnost a ospravedlnění meditace je v tom, že člověk je tak zaměstnán svými vlastními myšlenkami, že si nikdy není vědom mysli, z které vyvěrají a v které mizí. Postup utišení těchto myšlenek, neboli pokročilá meditace, umožňuje toto uvědomění.
4.4.1.36Poslouchat Pokud myšlenky zůstávají nezvládnuty, brání nám tato osobní zkušenost poznat pravdu.
4.4.1.38Poslouchat Psychologické postupy jsou stejně nutné jako náboženská cvičení. Myšlenkový život člověka je obvykle zmatený, těkající a neklidný. Je nutné do něho pravidelně vkládat meditaci, prováděnou o samotě a v klidu, aby za prvé pomohla vylepšit kvalitu tohoto myšlenkového života a za druhé aby otevřela stezku k vědomému poznání vyššího jáství.
4.4.1.44Poslouchat Nikdy jsme se nenaučili udržovat svou mysl v klidu tak, jak někdy udržujeme v klidu své tělo. Nepochybně to je těžší úkol, ale takový, který se nejvíce vyplácí …
4.4.1.47,Západní člověk se musí naučit jak skončit tento nekonečný neklid, tuto denní netrpělivost něco dělat, musí věrně a pravidelně cvičit, jak „čekat na Pána“ neboli meditovat. Tak se naučí spoléhat stále méně na své vlastní omezené zdroje, stále více na zdroje Pána – to jest na zdroje svého Nadjá – nekonečnou moudrost, sílu a milost.
4.4.1.55Meditace není již nadále omezena na několik křesťanských klášterů a východních ášramů, ale rozšířila se mezi laiky po celém světě.
4.4.1.63Všeobecně je snazší se naučit umění meditace, jestliže si vybereme ten způsob, který je nám osobně nejbližší. Nicméně meditace je a měla by být pouze částí programu. Důležitost, která je jí přičítána, může být přehnaná. Práce na sobě, na svém charakteru a sklonech je také důležitá. Studium nauky je stejně tak důležité. A tak všemi těmito přístupy dochází k naprosté zralosti, která aspiranta připravuje, aby rozpoznal a plně přijal milost – kdyby přišla.
4.4.1.82,Sledování těchto cvičení je nezbytné k výcviku mysli, aby vytvořila zvyk, který způsobí, že vstup do meditativního zasnění bude nakonec tak snadný, jak byl nesnadný na počátku.
4.4.1.98Poslouchat V raných dobách křesťanství bylo místo dávané meditaci absolutně důležité a přednostní.
4.4.1.99Poslouchat Cvičení mentálního klidu bylo původně omezeno na kláštery a konventy a udržováno mimo znalost laiků. Když se Miguel de Molinos pokusil tento stav věcí změnit, byl přísně umlčen.
4.4.1.102Poslouchat … Pokud náboženství sestává z pocitu úcty k vyšší Síle a ze snahy žít dobrým životem v souladu s etickými příkazy velkých náboženských zakladatelů, je naprostou nutností pro masu lidstva…
4.4.1.120,Existují různé druhy meditace. Elementární meditace se zabývá udržováním určitých myšlenek pevně v mysli. Pokročilá meditace se zabývá tím, že udržuje veškeré myšlení zcela mimo mysl. Ta nejvyšší se zabývá blaženým ponořením mysli do Nadjá.
4.4.1.129Poslouchat Začátečník musí být varován, že určité způsoby provádění koncentrace, jako je představování si obrazců nebo opakování manter, právě tak jako vyprázdňování mysli za účelem hledání vedení, nesmí být zaměňováno za pravý způsob meditace. Ta nemá jiný cíl než odevzdat ego Nadjá a neužívá jinou metodu než zbožnou touhu, milující oddanost a mentální klid.
4.4.1.131Poslouchat Přirozenou nazýváme tu meditaci, která přichází sama sebou nebo která přichází při obdivování přírody nebo hudby; není o nic méně hodnotnější než meditace jogína a možná, že je dokonce lepší, neboť zde není žádná umělá snaha ji vyvolat. Člověk cítí, jak jeho vnitřní bytí se postupně noří do nádherné nálady, která se zdá spojovat pocit klidu, míru, vědění a laskavosti.
4.4.1.135Poslouchat Meditace stoupá k správné úrovni, když meditující myslí pouze na svůj vztah nebo svoji touhu po Nadjá a vystoupí na úroveň nejvyšší, když opouští i tyto myšlenky a nemyslí na nic jiného než na Nadjá.
4.4.1.138Umění meditovat je nakonec záležitostí dosahovat v sobě stále větších hloubek, až nakonec člověk pronikne pod ego a vstoupí do čistého bytí.
4.4.1.139… V bodě, kdy se meditace stává kontemplací, myšlení paralyzuje samo sebe a způsobuje samo sobě dočasnou smrt!
4.4.1.140,Jestliže má být meditace zvládnuta, nesmíme zapomenout na dvě základní podmínky. První je vždy a znovu přivést pozornost zpět z její roztěkanosti. Druhá je pronikat za pomoci této pozornosti stále hlouběji a hlouběji, až vstoupíme do tiché Prázdnoty. Nakonec se s touto Prázdnotou sjednoťte.
4.4.1.145Nejdříve je mysl pevně ovládána, dokud se její neustálé změny nezklidní, potom je možné přesunout její totožnost na Nadjá.
4.4.1.146Prvním krokem je zachytit myšlenky a držet je silou vůle. Druhým krokem je přenést pozornost do nitra, pryč od fyzické zkušenosti pěti smyslů.
4.4.1.147Umění meditace je dosaženo dvěma postupnými etapami: za prvé mentálním soustředěním; za druhé mentálním uvolněním. První stupeň je aktivní, druhý pasivní.
4.4.1.148Během meditace je základním cílem osvobodit mysl od světských starostí a osobních tužeb, poskytnout prázdnou, čistou schránku pro božský příliv, jestliže bude a až bude přivolán připraveností meditujícího.
4.4.1.152Meditace nejdříve soustředí naše síly do jediného průchodu a pak je zaměří k Nadjá.
4.4.1.163Meditace je úsilím vést pozornost stále víc a více do nitra, až dosáhne úrovně pod myšlenkami, kde ji drží a uspokojuje samotné míruplné bytí.
4.4.1.164Symeon, byzantský mystik, astrolog a světec, který žil před devíti sty lety poblíž Cařihradu, vysvětloval základní princip meditace takto: „Seďte sami mentálně odtaženi od okolního světa a pátrejte v největších hlubinách svého srdce.”
4.4.1.171Božská podstata je v nás, nikoli někde jinde. To nám naznačuje správný směr, kde ji hledat. Pozornost se zájmy a touhami, které ji zaměstnávají, musí být odtažena od zevních věcí a bytostí.
4.4.1.173Meditace je vnitřní práce, abychom dosáhli přítomnosti duše. Někdy je úspěch rychlý, ale častěji trvá dlouho, než je tato realizace dosažena.
4.4.1.188Je možné prohlásit, že žák dosáhl koncentrace – a tedy prvého stupně – teprve tehdy, až bude tak zabrán do jediné myšlenky, že si nebude vědom žádné jiné.
4.4.1.227Druhý stupeň se neuskuteční, dokud žák nepřestane o vyšším Já pouze přemýšlet a nezačne vyciťovat jeho přítomnost tím, že stahuje energii z hlavy dolů do srdce a projevuje lásku této přítomnosti, jakmile ji pocítí. Tuto lásku vyjádří tím, že se na jeho obličeji objeví šťastný, příjemný úsměv.
4.4.1.228Žák začíná provádět skutečnou meditaci teprve tehdy, když ve svém nitru začne dosahovat ztišení citů a myšlenek. Do té doby pouze manévruje kolem dokola, aby do této situace dospěl.
4.4.1.229Na těchto dvou prvních stupních musí být použita vůle, neboť pozornost musí být nejen připoutána k jedné řadě myšlenek a tam udržována, ale musí také pronikat hlouběji a hlouběji. Pouze tehdy až žák dosáhne hranici třetího stupně, lze s veškerou prací skončit, přestat používat vůli, naprosto se jí vzdát a jedině co je zapotřebí je nenucené pasivní vzdání se Nadjá.
4.4.1.247Poslouchat Když se meditace prohloubí v kontemplaci, člověk proniká do tichého středu své bytosti a tam nalézá nejlepší část sebe sama – Nadjá.
4.4.1.262Meditace může sloužit užitečnému, konstruktivnímu účelu nebo může být pomocí, nebude však sloužit nejvyššímu účelu, pokud se nepromění v kontemplaci - to jest pokud se nepromění z namáhavé činnosti ve zkušenost bez úsilí tím, že mu pomůže opustit sama sebe. Jeho vlastní vůle to nemůže vykonat, ale boží Milost ano.
4.4.1.264Poslouchat Soustředění na to „Druhé“ má být tak úplné, že může jako ozvěna opakovat slova Terezy Neumannové: „Jsem tak úplně sama s drahým vykupitelem, že bych snad vůbec nemohla mít čas přemýšlet o sobě.”
4.4.1.265Poslouchat Když je toulání myšlenek zastaveno a vědomí držené v klidu, nová fáze má vědomí obrátit - jestliže meditující již s touto myšlenkou nezačal cvičit - v touze, oddanosti a lásce k božštější části sama sebe. Jak pokračuje v tomto zaměřování do nitra, úsilí prováděné vůlí se stává snažší až nakonec se zdá, že již není ani nutné; v tomto bodě je nahrazeno něčím hluboko uvnitř, co se vynořuje na povrch a VEZME SI HO. Měl by zůstat zcela tichý, pasivní, odevzdaný.
4.4.1.274Poslouchat Meditace, jestliže je úspěšná, plní dva důležité úkoly; stahuje mysl do nitra, čímž ji osvobozuje z fyzického zajetí a pozvedá mysl do božského stavu spojení s Nadjá.
4.4.1.312Cvičení meditace vrcholí ve zkušenosti, při které meditující zažívá své pravé jáství a těší se z jeho čisté lásky.
4.4.1.315Poslouchat Počátek milosti je v meditaci pociťován stejným způsobem, jako je pociťován počátek spánku, je sotva rozpoznatelný. V jednom okamžiku tam vůbec není, ale v následujícím se začíná projevovat.
4.4.1.318Aspirant si je vědom, že to je pouze jeho neschopnost soustředění, co mu brání vstoupit do jeho hlubšího jáství, že když ve vzácných okamžicích se mu podaří do něho vstoupit, vchází do světa pravdy, skutečnosti a neosobnosti. Ví, že meditace nepřivádí správně připravenou mysl k iluzi nebo do spánku, nýbrž k jeho vlastnímu Nadjá.
4.4.1.327Poslouchat Jestliže se hledající vrací každý den do Středu svého bytí a meditací k němu udržuje otevřený přístup, odtahuje se stále více od nadvlády těla a jednostrannosti intelektu. To znamená, že se stále více stává sám sebou, že je stále méně omezován svými nástroji.
4.4.1.328Poslouchat Jestliže aspirant dokáže vyvinout schopnost prodloužit svou meditaci a držet rušivé myšlenky v odstupu, může získat rozvážný pohled na zevní záležitosti, a jemnější pohled na záležitosti duchovní.
4.4.1.331Meditace dokazuje svou hodnotu, projevuje svou nejvyšší cenu a noří se do kontemplace tehdy, když je nejhlubší. Neboť tehdy přestávají poletovat myšlenky, ego je ukonejšeno, svět mizí a s ním přítěž těla.
4.4.1.341Uvažování o Tom, co jsme, vnese jednoho dne To do našeho vědomí. Kontemplace Toho tím, že vyhledáváme ticho, v kterém Ono dlí, jednoho dne To promění v hmatatelnou přítomnost.
4.4.1.342Poslouchat Pocit posvátné přítomnosti při meditaci je v každém případě důležitý. Poskytuje průchod, kterým může být udělena Milost, sděleny myšlenky a pozvednut charakter.
4.4.1.348Poslouchat Tak jako román přináší čtenáři rozptýlení a na čas mění jeho svět, tak úspěšná meditace převádí vědomí do jiné oblasti.
4.4.1.356Dochází ke spojení mezi tím, co je v nás lidské s tím, co je v nás božské; je to dobrodružství v hledání a nalézání jednoty s Nadjá.
4.4.1.365Jedna věc, kterou pravděpodobně vyzíská z pravidelného cvičení meditace, když získá určitou zběhlost, je pocit vnitřního růstu, výrazné uvědomování si, že dělá pokrok.
4.4.1.375Aspirant nejdříve začal meditační cvičení pro užitek, který doufal, že z nich získá. Když však získal určitou dokonalost, pokračuje v nich pro potěšení, které mu poskytují.
4.4.1.386Když chybí příjemný výsledek po provedeném cvičení, neznamená to, že meditace byla marná. Víra, že sedí v přítomnosti Nadjá, mu jednoho dne přinese přinejmenším Záblesk, jestliže při ní vytrvá navzdory její suchopárnosti. Musí se však k ní denně věrně vracet.
4.4.1.391Poslouchat Jestliže je činnost meditace správně využita intelektem, vůlí a představivostí, může se stát prostředkem pro inspiraci a extázi mimo ni samu. Může být využita jako popud pro tvůrčí úspěch na kterémkoli poli včetně duchovního a uměleckého. Měla by být cvičena těsně před zahájením práce. Postup je držet se po dokončení meditace inspirovaného postoje nebo šťastného pocitu a nedovolit, aby se vytratil. Pak přistupte k práci, kterou nutno vykonat a vneste tento postoj do ní. Práce bude vykonána s větší silou a větší výkonností a obzvláště s větší tvořivostí...
4.4.1.416,Poslouchat Zlepšování charakteru je nejen nutným úvodem, ale také zásadním doprovodem jakéhokoli způsobu cvičení meditace. Bez něho budou mírem tiché hodinky pronikat výčitky svědomí za provinění a slabosti a budou ji narušovat.
4.4.1.488Poslouchat
16 ún 2016
24 ún 2016
12 dub 2016
24 bř 2023
24 ún 2024
17 dub 2013
12 led 2024
29 če 2019
4 led 2024
15 dub 2014
9 dub 2014
25 led 2024
17 bř 2023
1 dub 2024
26 led 2024
15 pro 2021
17 10 2011
2 dub 2014
10 bř 2016
6 led 2024
16 ún 2022
14 če 2023
14 kv 2023
13 če 2016
25 srp 2019
20 led 2020
12 zá 2024
20 če 2011
14 led 2012
24 lis 2012
23 srp 2023
22 lis 2022
28 10 2024
22 pro 2023
18 led 2024
25 led 2023
30 bř 2024
8 srp 2022
6 lis 2024
24 bř 2022
7 10 2024
15 10 2022
3 dub 2024
5 pro 2022
6 pro 2022
18 če 2023
29 ún 2012
2 dub 2022
1 lis 2015
6 ún 2018
25 lis 2015
1 led 2024
12 pro 2015
7 bř 2024
4 če 2012
30 zá 2018
22 bř 2024
5 pro 2023
14 ún 2017
11 če 2015
10 zá 2022
22 10 2022
8 srp 2024
25 če 2024
3 led 2020
6 pro 2015
13 ún 2021
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se