The Library
Krása, kterou vidíme v každé jednotlivé květině, ukazuje na MYSL, která je schopna myslet takovou krásu. Příroda i UMĚNÍ nakonec poukazují na Boha.
3.3.6.1Poslouchat ... Mír při západu slunce, příslib naděje za svítání a radost z přítomnosti krásy, jsou vždy hodnotné a měly by nás naplňovat vděčností.
3.3.6.4,Poslouchat Hledající dokončí tuto výcvikovou práci nejlépe tím, když se uchýlí do klidu a kontemplace Přírody, do ústraní na venkově, kde je možné, aby byl co nejméně vyrušován a aby mohl co nejvíce povznést své myšlenky. Zde je chrám, kde lze nejsnadněji ukáznit své nižší jáství.
3.3.6.10Poslouchat Dívat se chvíli nerušeně na umělecké dílo Přírody – ať je to hora, údolí nebo vzdouvající se vlny – s rostoucím hlubokým citem, až zapomeneme na své já, je také jógické cvičení.
3.3.6.13Na osamělých místech v Přírodě, v jejích lesích, horách a loukách je snazší pěstovat trojici, zastávanou filozofem: dobrotivost, pravdu a krásu – spíše, než v přelidněných městských čtvrtích.
3.3.6.20Potřebujeme klidná místa, kde je půda ponechána ve svém přirozeném stavu a kde se lidé mohou snažit ve volném čase a svobodně získat znovu svou myšlenkovou nezávislost a obnovit uvědomování si svého vnitřního já - které je možno v moderním světě tak těžko získat a tak snadno ztratit.
3.3.6.21Poslouchat Je uklidňující zkušeností sedět v trávě vysoko na vrcholu skály, dívat se na obrovskou rozlohu moře a pak dovolit, aby se mysl vyprázdnila od nahromaděných problémů. Jak minuty ubíhají, obnovuje se rovnováha a člověka zahalí klidná atmosféra.
3.3.6.35Poslouchat V kráse růže a v nádheře zapadajícího slunce může ten kdo má estetické cítění nebo poetickou povahu, bezděky nacházet připomínku velkolepější krásy Nadjá.
3.3.6.38Poslouchat Ničím nedotčená scenérie jezerní nebo zalesněné krajiny, moře nebo hor, vyvolává svou tichou kontemplací ve vnímavém člověku nostalgickou touhu po návratu do jeho pravého duchovního domova.
3.3.6.39Existuje jedna kvalita, která se znovu objeví v člověku, když po ročním cyklu znovu přichází jarní období. Je to naděje.
3.3.6.42Poslouchat Při procházkách ve stinných zalesněných krajinách je běžnou zkušeností, že jejich atmosféra vyzařuje mír. Nemusíme se divit, že na takových a podobných místech je snažší najít vnitřní klid. Je pravda, že lidé nacházejí svou cestu k Nadjá téměř v každém prostředí, ale když byli sami s pravěkou Přírodou, měli více pomoci a méně konfliktů.
3.3.6.44Poslouchat S pahorku, na jehož svahu bydlím, na samém okraji Montreaux, má mé okno výhled na svažující se vinice. Je to daleký výhled. To znamená mnoho, když člověk musí žít uzavřen v malém bytě každý den, po celé roky s padesáti rodinami v jednom domě. Mám rád svobodu samoty, pohled do otevřeného prostoru. Nechat zelenou krajinu, aby alespoň na několik minut uvedla mé myšlenky do příjemné harmonie s Přírodou, je každodenní potřeba, nikoli přepych. Sedět dokonce déle a vzdalovat se ve vědomí tak, až dosáhnu nadzemský klid, je mým večerním pokrmem.
3.3.6.51Zahradník, který zalévá své květiny a keře s láskyplnou trpělivostí, dostává od nich na oplátku rovněž lásku. Ta se nepodobá lidské úrovni lásky, nýbrž přesně odpovídá úrovni rostlin.
3.3.6.54Poslouchat Krása květiny je prostě ukazatelem, který nám připomíná, abychom mysleli a jednali krásně.
3.3.6.55Poslouchat Tím, že člověk hledá v Přírodě krásu, hledá svou duši. Tím, že tuto Krásu zbožňuje, když ji najde, připouští, že má nejen animální tělo, ale také, že on sám patří vyšší Moci.
3.3.6.72Poslouchat Jsou chvíle, kdy člověk může být sám s přírodou, kdy neruší žádný zvuk a vše je klidné, příjemné, harmonické. Když vstoupí do tohoto souzvuku s přírodou a pronikne do něho dosti hluboko, zjistí, že je spojen s tím, co většina náboženství nazývá Bůh.
3.3.6.77Poslouchat Když jsme znechuceni malicherností lidstva, můžeme se obrátit k Přírodě a ocenit její vznešenost.
3.3.6.85Vše krásné v Přírodě, zpěv ptáků, příchod jarních barev, připomíná krásné stavy mysli v nás, kdy záblesky odhalují duši.
3.3.6.99Poslouchat Senzitivní člověk může být krásou Přírody jemně ovlivněn, že se zastaví a dívá, zůstane na chvíli tichý, obdivuje a oceňuje scenérii, až je tak zaujatý, že se v ní ztratí. Ego a jeho záležitosti ustoupí. Člověk se bezděčně přiblíží radostnému míru Nadjá.
3.3.6.102Poslouchat Cestující Goethe psal svým přátelům v Německu o jedné princezně, se kterou se setkal v Neapoli – byla mladá, veselá a povrchní – která mu radila, aby zajel na její velké venkovské panství v Sorrentu, kde „horský vzduch a krásný výhled by mne brzy vyléčily z celé filozofie“. Někteří z nás by tím však byli jen ještě více k filozofii povzbuzováni.
3.3.6.103
10 dub 2013
21 če 2016
30 dub 2016
2 bř 2024
13 10 2022
25 če 2015
6 zá 2012
3 lis 2013
31 kv 2024
1 dub 2011
21 če 2011
2 zá 2023
16 če 2011
14 zá 2011
26 kv 2017
1 pro 2013
10 kv 2022
3 kv 2018
20 dub 2011
21 če 2024
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se