The Library
Až dosud jsme uvažovali o stavu člověka, který usiluje o osvícení. Ale jaký je stav člověka, který osvícení již dosáhl? To nám také stojí za důkladné studium. Neboť je to koneckonců typ člověka, kterým jsme předurčeni se jednoho dne stát, typ, do něhož jsme formováni samotným životem.
16.25.2.1Poslouchat Všechny problémy z jeho mysli vymizí, jako kdyby nikdy neexistovaly. Není již nucen starat se o cokoli nebo o kohokoli. „Bůh je na svých nebesích a vše se světem je v pořádku.“ Neexistuje žádná strastiplná situace vyžadující řešení, žádné obtížné rozhodování, které musí být učiněno, žádné hledání, které musí být sledováno dlouhými boji a osobním sebevýcvikem, ani neexistují nevyhnutelná zklamání. Nyní dosáhl tajemství všeho, blažený stav osvícení.
16.25.2.13Až dosud byl jen částečně sám sebou. Nyní, po tomto zářivém vstupu do věčnosti, je zcela sám sebou. Nyní může mluvit k druhým, pohybovat se ve světě a navazovat vztahy výhradně ze svého středu, přímo ze svého zdroje: žádné deformace, žádné přetvářky, žádné nepříjemnosti.
16.25.2.14Poslouchat Když vědění o duši není pouze intelektuální, ať jakkoli přesvědčivé, když není pouze věcí víry, ať jakkoli pevné, ale když je neměnným uvědomováním si její věčně přítomné existence, je to pravé vědění, autentické odhalení a blažené vykoupení.
16.25.2.17Poslouchat Záblesky jsou zažívany mnohem častěji, než jak se většina lidí domnívá, ale osvícení, které je nepřetržité a vždy přítomné, je vzácné.
16.25.2.20Poslouchat Rozdíl mezi středním a konečným stupněm je rozdíl mezi pocitem, že Nadjá je odlišnou a oddělenou jsoucností, a pocitem, že je samotnou Podstatou; rozdíl mezi jeho dočasným zažitím a trvalým spojením s ním.
16.25.2.42Poslouchat … Dosažení, ke kterým cvičení vedou, musí být pečlivě kvalifikována a to výrazy jako „občasné“, „částečné“ a „dočasné“. To proto, že se plné a trvalé dosažení nemůže vynořit pouze z meditace. Je to plod spojeného třídílného pěstování meditace, úvahy a činnosti. Proto, i když předchozí cvičení přivedou studenta k nejvyššímu osvícení velmi blízko, nesmíme předpokládat, že kterékoli mystické cvičení může samo navodit toto nejvyšší osvícení. Cesta k tomuto vznešenému výsledku musí překročit všechny tři oblasti: jógu, metafyziku a činnost sebe-odříkání.
16.25.2.49,Poslouchat ...Po této fázi přijde náhle neočekávaně a jakoby v pusté noci nesmírná Realizace stavu bez ega, skvělý pocit osvobození od sebe - tak jak ego znalo samo sebe - ohromující vědomí nekonečnosti, univerzálnosti a inteligence života…
16.25.2.55,Poslouchat To, co zabírá tolik času, v mnoha případech i mnoho let, je příprava člověka, příprava jeho mysli a srdce, ale osvícení samotné je jedinou krátkou událostí, účinek zůstává provždy.
16.25.2.56Poslouchat Když osvícení se dostaví jako výsledek filozofické přípravy, je zážitek náhlý, přímý, neočekávaný a spontánní.
16.25.2.64Osvícení může přijít pomalu nebo náhle, ale v tom druhém případě má účinek slunečního světla, které náhle prorazí skrze mraky.
16.25.2.66Poslouchat Klid, který má člověk v sobě a který je zřejmý v celém jeho chování, nevznikl z ničeho. Přišel k němu po dlouhém boji a po nejrůznějším utrpení.
16.25.2.69Ne všichni lidé přicházejí do tohoto žádoucího stavu formálními metodami meditace a jejich pravidelným prováděním. Někteří jej docilují tím, že zaujímají vyšší postoj k událostem, situacím, dojmům a citům, které jim přináší průběh každého dne.
16.25.2.70Lao-c´ byl povoláním knihovník, Džanaka byl král a bratr Lorenz byl pomocník v kuchyni. Nicméně ti všichni měli stejný nádherný zážitek klidného spojení s Nadjá, čímž je dokázáno, že předchozí okolnosti nebo práce nebo postavení nejsou ani pomocí, ani překážkou.
16.25.2.71Poslouchat Nebeská radost vás může navštívit, ale nemůže ve vás zůstat, jestliže ve vás je zvíře a ego. Očistěte se od prvého a zbavte se druhého, chcete-li proměnit pomíjivý záblesk v trvalé spojení.
16.25.2.75Poslouchat Když se probudíte k pravdě, takové, jaká skutečně je, nebudete mít žádnou okultní vizi, nebudete mít žádnou ”astrální” zkušenost, žádnou uchvacující extázi. Probudíte se k ní ve stavu naprostého ticha a uvědomíte si, že pravda vždy byla uvnitř vás a že skutečnost byla vždy kolem vás. Pravda není něco, co rostlo a vyvíjelo se vaším úsilím. Není to něco, co bylo získáno nebo čeho bylo dosaženo pracně zvyšováným úsilím. Není to něco, co musí být každým rokem zdokonalováno. A jsou-li jednou vaše mentální oči otevřeny pravdě, nemohou být již nikdy zavřeny.
16.25.2.77Poslouchat Odhalení jeho pravého bytí není navenek dramatické a dlouho o tom nemusí nikdo kromě něho vědět. Svět ho kvůli tomu nemusí uctívat; může zemřít tak neznámý jak žil. Ale účel jeho života byl splněn; a boží vůle byla naplněna.
16.25.2.78Poslouchat Nikdo opravdu neví, jak na něho poprvé osvícení sestoupí. V jednom okamžiku zde není a v příštím okamžiku v něm člověk je.
16.25.2.82Žádná oznámení neohlašují světu, že došel osvícení. Žádný herold netroubí na trubku, aby ohlásil největší vítězství člověka – vítězství nad sebou samým.Ve skutečnosti je to ten nejtišší okamžik celého jeho života.
16.25.2.83Poslouchat Na tomto stupni neexistuje boj za další růst, ten přichází tak jemně a tak přirozeně, jako růst květiny. Neexistuje žádné vzdávání se věcí, které si ego přeje nebo na kterých lpí, neboť existuje takový insight do jejich ceny nebo bezcennosti, že buď zůstanou nebo odpadnou samy od sebe.
16.25.2.86Činy člověka, který dosáhl tohoto stupně, jsou inspirovány přímo jeho Nadjá, a následkem toho nejsou diktovány osobními přáními, záměry, vášněmi nebo touhami. Nevznikají z vůle jeho ega, ale z vůle vyšší než je jeho vlastní…
16.25.2.88,Poslouchat Plotinus dokonce jasně vysvětlil, že pro člověka je lepší nebýt si vědom toho, že jedná ctnostně, odvážně, moudře, nebo že kontemplaci praktikuje skvěle, bez zasahování mentálních představ nebo myšlenek. Neboť tehdy, když neví, že on – osoba – tak činí, egoismus nezabarví jeho vědomí. Bude to ryzí bytí. Učiní vše, co má být učiněno jím jako lidskou bytostí, ať je to fyzický nebo mentální čin, bude reagovat na všechny situace, které vyžadují lidskou reakci, ale ani čin, ani reakce nebudou spojeny s osobním egem. To neznamená, že jeho světský život nebo on sám utrpí ztrátu identity – znamená to jen, že bude odloučen od světsky na sebe soustředěného myšlení, touhy a motivace, jaké inspirují existenci lidských davů…
16.25.2.89,Je pravdivé nejen to, že existuje různost v typech osvícení, ale také, že existuje škála stupňů samotného osvícení.
16.25.2.95...Znovu, mentální mír je výsledkem prvního a nejnižšího stupně osvícení, avšak myšlenky budou nadále vznikat, i když jemně, a myšlení bude pokračovat ve své aktivitě diskurzivním způsobem, i když pomalu. Ale koncentrace bude dostatečně silná, aby ho odpoutala od světa a následkem toho mu přinesla štěstí, které takové odpoutání provází…
16.25.2.97,Poslouchat Všechny lidské bytosti na této planetě jsou nedokonalé. Zde nelze dosáhnout plné dokonalosti. Když však člověk o ni usiluje a pokročí blízko k ní, dosáhne jí automaticky, jakmile je osvobozen od těla.
16.25.2.110Poslouchat Osvobození od dalšího vtělování lze dosáhnout ještě zde v těle, ale až uskutečnění vnitřního míru, které po osvobození následuje, může přijít teprve po konečném odchodu z těla.
16.25.2.112Osvícený člověk si je vědom nejvyšší jednoty i bezprostřední rozmanitosti světa. To je paradox. Ale jeho trvalé místo klidu, když jedná s ostatními lidmi, se nachází ve styčném bodě duality a jednoty, takže v každém okamžiku je připraven upnout svou pozornost na kteroukoli z těchto dvou úrovní.
16.25.2.115Poslouchat V tomto vysokém stavu je jeho vlastní mysl vědomě spojena s boží Myslí. Důsledek mohou nezasvěcení stěží pochopit …
16.25.2.119,Poslouchat Když se v nás povaha muže a ženy spojí, vzájemně se doplní a vyrovnají, když mužská síla a ženská pasivita jsou přivedeny dohromady v nitru člověka a obojí obklopuje vědění a úcta, potom v duši začne svítat moudrost…
16.25.2.120,Poslouchat Když mysl člověka postupuje zcela a výhradně do Jediné Nekonečné Přítomnosti a když se v ní trvale usídlí, mizí rozdělená existence záblesku a temnoty, Ducha a hmoty, Nadjá a ega, nebe a země. Dochází k překročení do sjednocené existence.
16.25.2.122Poslouchat … Je to jednorázové probuzení, které člověka osvítí, takže se již nikdy nevrátí k nevědomosti. Uvědomil si svou božskou podstatu, svůj zdroj v Mysli, jako své celodenní a každodenní sebeztotožnění. Přišlo to samo, bez úsilí.
16.25.2.141,Poslouchat Když pocit přítomnosti je trvalý, když poznávání mentálnosti tohoto zážitku světa je nepřetržité a když klid, který přichází jako důsledek, je neotřesitelný, lze říci, že člověk je zakotven v Pravdě a ve Skutečnosti.
16.25.2.149Poslouchat Člověk nemusí vstupovat do formální meditace, aby nalezl svou duši, ona je pro něho všudypřítomnou realitou, ne pouhým intelektuálním pojmem nebo citovým přesvědčením.
16.25.2.150Poslouchat Ve světě naleznete jenom dva druhy lidí - nevědomé a vědomé. První druh zná jenom své vlastní malé ego a své vlastní velké touhy. Druhý druh nepřetržitě ví, že je v přítomnosti Nadjá a raduje se z jeho vznešeného míru.
16.25.2.152Poslouchat Buddhisté nazývají trvalé osvícení nirvána.
16.25.2.162Poslouchat Dosáhnout tohoto pokročilého stavu znamená dosáhnout schopnosti vstupovat přímo a ihned do meditace, ne pouze v určitou dobu nebo na určitém místě, ale vždy a všude.
16.25.2.164Jakmile je tohoto stupně dosaženo, ani poznání reality, ani pocit klidu ho již nikdy neopustí. Nalezl je ne na několik hodin, ale provždy.
16.25.2.165Poslouchat Vnitřní síla, božská radost, hluboké chápání a nevýslovný klid, budou jím vždy pronikat a nebudou omezeny jen na hodiny osamělé meditace. Je tomu tak proto, že když tyto věci nastanou, je Nadjá vždy se všemi lidmi. Jenomže oni to nevědí, kdežto hledající si jeho přítomnost uvědomuje trvale.
16.25.2.169Poslouchat Když toto vědomí je tak upevněno, že samo sebe udržuje ve všech dobách, v bdění i ve spánku, je hledající na konci svého hledání.
16.25.2.174Poslouchat Boží přítomnost neopouští člověka osvíceného, když jde spát, a nevrací se k němu, když se probudí, neopouští ho ani, když vstoupí do stavu snu a nevrací se k němu, když tento stav opustí; opravdu je to něco, co je věčně přítomné…
16.25.2.175,Poslouchat Jedině to je nejvyšším dosažením, co s ním může zůstat ve všech třech stavech – ve bdění, snu i v hlubokém spánku – a během veškeré jeho denní činnosti.
16.25.2.179To, co normálně známe v hlubokém spánku, je závoj nevědomosti, který zakrývá Skutečno. To znamená, poznávací schopnost, vědomí, je stále přítomná, ale je zachycena závojem nevědomosti a nezná nic jiného. Avšak mudrc nevnáší do spánku vědomí, které měl v bdělém stavu. Může je nechat pohasnout až do jiskřičky, ale toto vědomí stále trvá.
16.25.2.180,Když člověk přejde pod vládu Nadjá, způsobí to ztrátu identity? Není si již více vědom toho, že je tou jmenovitě uvedenou osobou minulosti? Kdyby tomu tak bylo, nemohl by v lidské společnosti existovat ani se věnovat svým povinnostem. Ne! – Zevně je více méně toutéž osobou, přestože jeho profil chování prokazuje rozeznatelné známky vyšší úrovně nad minulým člověkem, kterým byl. Vnitřně došlo k celkovému obratu.
16.25.2.186Rozdílnosti mezi lidskými bytostmi po osvícení nadále přetrvávají. Rozmanitosti, které z každého člověka vytvářejí jedinečný exemplář a individualitu, jakou člověk je, stále dále existují. Avšak Jednota za lidskými bytostmi vše dynamicky vyrovnává.
16.25.2.189Když se říká, že po vstupu do nirvány ztrácíme svou individualitu, znamená to, že slova jsou použita nedbale chybně. Pokud člověk musí chodit, jíst a pracovat, ať je to Buddha nebo Hitler, musí používat svou individualitu. To, co mudrc ztrácí, je jeho připoutanost k individualitě s jejími touhami, nenávistmi, zlostí a vášněmi.
16.25.2.190Poslouchat To, co se stane, když je konečně osvobozen od tohoto věčně se otáčejícího kola zrození a smrti, k němuž byl připoután svou vlastními touhami naplněnou přirozeností, může být jen otevření se novému, lepšímu a nepopsatelnému stavu - a tak tomu opravdu je. On sám, takový, jaký byl, mizí, nikoli do úplného zániku a zcela určitě ne do nebe navěky zachovalého ega, ale do vyššího druhu života, zahaleného mystériem.
16.25.2.194Poslouchat ... Je-li nižší já odsunuto, není zničeno. Žije dále, ale v přísné podřízenosti vyššímu Já, Nadjá, božské duši člověka…
16.25.2.198,Poslouchat Jednotka mysli je vyčleněna a podstupuje svou dlouhou evoluci prostřednictvím nesčíslných změn stavů nikoli proto, aby se znovu zcela ponořila do svého zdroje tak, aby byla naprosto zničena, nýbrž proto, aby vědomě byla zharmonizována s tímto zdrojem, zatímco si ponechává svou individualitu.
16.25.2.204Každým okamžikem žije v uvědomování si svého vyššího Já. To však není v protikladu, ani to nezasahuje do uvědomování si svého nižšího já.
16.25.2.208Neexistuje žádný důvod, pro který by si člověk neměl zachovat svou individualitu, i když ji odevzdává Bohu.
16.25.2.217Poslouchat Cíle je dosaženo tehdy, když vyšší Já do sebe pojme ego a absorbuje je.
16.25.2.218Poslouchat Ačkoli pozdvižen do něčeho nesmírně vznešenějšího, než je on sám, zůstává stále individualitou – i když individualitou volně udržovanou…
16.25.2.219,Poslouchat Osvícený člověk má stejný druh těla a stejných pět smyslů jako člověk neosvícený. Také jeho zkušenost světa musí být stejná. Ale nesmírný rozdíl je v tom, že zažívá svět spolu s Nadjá.
16.25.2.234Poslouchat Člověk, který má toto vyšší vědomí trvale, bude vidět a zažívat vnější svět stejně jako ostatní lidé, ale bude chápat vztah mezi tím, co vidí a mezi Skutečným světem, který je za tím, co vidí...
16.25.2.242,Poslouchat To je duchovní vyvrcholení života člověka, tento dramatický okamžik, kdy vědomí rozpoznává a chápe sebe.
16.25.2.247Poslouchat Jestliže se stal osvíceným, oko rozlišujícího člověka může tento fakt zaznamenat podle jeho těla a jeho činů, podle jeho pomlk a jeho výroků. Ale oko člověka nevědomého nemusí zaznamenat vůbec nic.
16.25.2.254Výsledky osvícení zahrnují: ledově klidnou odpoutanost od zevního vlastnictví, společenského postavení, poct a lidí; naprostou jistotu o pravdě; bezstarostný, nebeský mír nad veškerými rozruchy a změnami; přijetí celkové správnosti univerzální situace s tím, že každá jsoucnost a každá událost hrají svou úlohu; neposkvrněnou upřímnost, která říká to, co míní a míní to, co říká.
16.25.2.255Poslouchat Potom chápe, co znamená nedělat ze sebe nic, neboť jasně cítí, že Vyšší Síla dělá skrze něho vše, co má být vykonáno, a dělá to správně, zatímco on sám pouze pozoruje, co se odehrává.
16.25.2.257Právě tak jako mu osvícený stav nezabraňuje, aby přijímal fyzické dojmy ze světa kolem sebe, tak mu také nezabraňuje, aby přijímal psychické vlivy od lidí kolem sebe. On však na žádném z těchto dojmů nelpí, ani nedovolí, aby se jeho city s nimi zaplétaly.
16.25.2.260V Univerzální Mysli, ve které nyní dlí, nemůže nalézt žádného člověka, kterého by mohl nazývat svým nepřítelem, žádného člověka, kterého by nenáviděl nebo kterým by opovrhoval. Je přátelský ke všem lidem, ne záměrně pěstovaným postojem, ale přirozeným nutkáním, kterému nemůže odolat.
16.25.2.266Poslouchat Nemůže již uplatňovat svou vůli pro sebe z toho prostého důvodu, že nějaká jiná jsoucnost začíná uplatňovat vůli za něho. Egoismus v lidském slova smyslu, senzualismus v živočišném slova smyslu – to obojí je již z jeho srdce vyloučeno.
16.25.2.270Člověk, který se realizoval, se neobrací neustále ke vzpomínkám na minulost a nepovažuje za vhodné se k nim vracet, neboť ony patří egu a budou vymazány s vymazáním tyranie ega. Jedinou výjimkou by bylo, kdyby si je musel přivolat pro poučení druhých lidí, aby jim svými zkušenostmi prospěl.
16.25.2.285,Poslouchat Hodnota pokání je v tom, že je prvním krokem k tomu, abychom se osvobodili od politováníhodné minulosti …
16.25.2.289Poslouchat Jednoho dne dojde k tajuplné události, kterou Ježíš nazval být ,,Znovuzrozen”. To bude tiché nahrazení nižšího já vyšším Já. Dojde k tomu v ústraní srdce žáka a dostaví se to se zdrcující silou, které intelekt, ego a to animální v něm mohou sice vzdorovat, ale vzdorovat marně…
16.25.2.296,Poslouchat … Je přirozené stejně jako nevyhnutelné, aby člověk, který vstoupí do vznešenějšího života Nadjá, dokazoval něco z jeho vyšších sil…
16.25.2.296,Poslouchat To, co dříve bylo jen příležitostným zábleskem, se nyní stane trvale zakotvenou zkušeností. Boží přítomnost se mu nyní stává bezprostřední a důvěrnou. Její skutečnost a vitalita již nejsou náměty pro debaty a spory, ale jsou záležitostí trvalé zkušenosti…
16.25.2.296,Poslouchat Navenek se zdá, že jedná tak rozhodně nebo tak rázně jako jiní lidé. Vnitřně však bude opravdu v klidu Nadjá, které ho povede jako dítě k vykonání nutných činů. Jeho mysl je klidná, i když jeho tělo je činné. A protože má takovéto vedení, budou jeho činy správné a dokonale inspirované, jeho osobní vůle bude vyjadřovat vůli vyšší.
16.25.2.297Po dlouhé době, když spojení s Nadjá je úplné a dokonalé, zůstane určitá část vědomí hledajícího nehybná v nekonečnu, bez konce ve věčnosti. Zde, v této svaté slávě, se bude zabývat svou božskou totožností, přitahován k ní neodolatelným magnetismem, a bude to činit rád, s láskou.
16.25.2.299Mudrc je člověk, který žije ve stálém uvědomování si pravdy. Realizoval existenci Nadjá; ví, že se účastní na Jeho životě, nesmrtelném a nekonečném. Vykonal pouť k základnímu bytí a vrací se opět, aby kráčel uprostřed lidí, aby hovořil jejich jazykem, a svým životem mezi nimi svědčil o Pravdě.
16.25.2.300Poslouchat Jeho vztah k Nadjá je vztahem přímého uvědomování si jeho přítomnosti - nikoli jako oddělené bytosti, ale jako své vlastní podstaty.
16.25.2.301Poslouchat Sova, která vidí jasně v noci, je starým a dobrým symbolem mudrce, jehož mysl spočívá stále v klidu Nekonečné Mysli, která ji osvětluje.
16.25.2.307Na této úrovni se nezatěžuje tím, aby naslouchal disharmonickým zvukům sekt a kultů, nezajímají ho prohlášení různých nauk. Má jediný zájem: přímé spojení s Bohem ve svém nitru, které vyciťuje jako milost udělující Přítomnost.
16.25.2.309Poslouchat Jeho život se tiše stává svědkem trvalé přítomnosti Nadjá.
16.25.2.328
30 dub 2020
25 ún 2024
12 srp 2020
7 kv 2020
20 kv 2016
6 led 2016
22 če 2021
25 srp 2014
3 ún 2021
31 led 2024
23 če 2015
11 lis 2024
11 led 2024
3 10 2017
7 zá 2018
28 pro 2010
10 pro 2012
16 10 2024
26 srp 2011
25 10 2023
28 zá 2015
7 pro 2023
17 pro 2022
9 dub 2011
27 dub 2012
25 zá 2023
2 če 2019
15 lis 2019
6 srp 2015
25 ún 2013
16 10 2017
5 led 2015
21 če 2021
8 lis 2015
31 če 2018
23 če 2023
19 10 2017
17 če 2018
26 ún 2021
21 lis 2015
20 ún 2024
21 ún 2022
21 ún 2024
4 zá 2024
28 10 2015
17 če 2015
16 če 2015
1 bř 2023
9 če 2022
13 led 2016
31 10 2020
30 če 2021
24 10 2020
7 lis 2012
21 če 2012
12 dub 2024
16 dub 2012
24 zá 2023
10 lis 2022
15 ún 2018
3 zá 2021
12 10 2020
21 če 2018
13 bř 2011
25 10 2020
16 dub 2021
5 zá 2021
16 če 2022
16 zá 2014
5 zá 2015
20 bř 2023
23 zá 2018
18 dub 2024
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se