The Library
...Bůh je doslova ve mně. Jeho ,,Já umožňuje mé ,,já…
16.25.1.3,Poslouchat Metafora, použitá Ježíšem, Syn a Otec, má upozornit na to, že člověk ve svém vnitřním jáství byl zrozen a je stále spojen s Vyšší Silou, Bohem.
16.25.1.5Poslouchat … Ježíš v této věci uvedl dva druhy pomoci: hledejte nejprve království nebeské a hledejte ho v nitru. Možnost vyzkoušet tuto pravdu, že člověk je spřízněn s Bohem, je každému otevřená. Když však nevnese do svého úsilí určité kvality, jako jsou trpělivost a pokora, může být cesta příliš tvrdá a výsledek přinese jen zklamání.
16.25.1.6,Poslouchat Něco z oné Mysli je v nás – tak jako rodič zanechává určité dědictví v dítěti – ale současně jsme i my v oné Mysli.
16.25.1.7Poslouchat Evangelium sv. Jana, kapitola 17, verš 21: „Jako Ty, Otče, jsi ve mně, a já v Tobě.”
16.25.1.8Poslouchat Věčně činná Mysl ve věčně tiché mysli - to je skutečná pravda nikoli jen o Bohu, ale i o člověku.
16.25.1.9Poslouchat Světová Mysl reprodukuje v každé jednotlivé bytosti něco ze sebe, to něco nazýváme Duší nebo Nadjá.
16.25.1.10Poslouchat Duše v člověku, Nadjá, je spojena s duší vesmíru, Světovou Myslí, a je v ní zakořeněna.
16.25.1.11Poslouchat Nekonečná Mysl je svým omezeným projevem ve středu lidského ega.
16.25.1.12Jak může člověk uniknout ze Světové Mysli, když je s ní nerozlučně spojen? Prostřednictvím Nadjá je přímo její součástí, bez ní by jeho vědomí nemohlo být činné.
16.25.1.14Bohu podobné nejhlubší Jáství v nás ví a cítí na své vlastní úrovni, proto jsou intelektuální úvahy a estetická cítění odrazem duchovních činností na nižší úrovni.
16.25.1.15Poslouchat Tak mnohá utrpení jsou důsledky lidských omylů a tolik z těchto omylů vzniká z lidské nevědomosti! Největším ze všech nevědomostí, která vede k největším hříchům a utrpením, je, když člověk neví, že je individualizovanou částí většího vědomí. Ačkoli toto vědomí prozařuje jeho egem, je od ega oddělené, neboť existuje svým vlastním právem a jako jsoucnost sama o sobě. Je to toto vědomí, které člověku umožňuje jednat myslit ve fyzickém těle, a které je jeho božštější částí. Zaslepen chybnou vírou materialismu člověk ztotožňuje toto vědomí se samotným tělem.
16.25.1.16Jáství každého tvora je božské Bytí, nejvyšší Vědomí, ale jen tehdy, když ho evoluce přivede na úroveň člověka, má možnost odhalit tento fakt.
16.25.1.17Poslouchat Proto, že ho Světová Mysl udržuje, že mu dává vědomí a energii, se člověk podílí na boží existenci.
16.25.1.25Žáci Wang Jang-minga často poznamenávali: ,,Ulice jsou plné osvícených lidí! Tím zdůrazňovali nauku svého mistra, že všichni lidé mají možnost dosáhnout osvícení, protože všichni mají božské já skryté pod svým egoismem.
16.25.1.27Poslouchat Každý z nás je spojen s oním Bytím, Hybnou Silou celého tohoto měnícího se vesmíru. Tento spojovací článek musíme vnést do pole naší pozornosti. V něm spočívá nejvznešenější naplnění našeho života.
16.25.1.28… Individuální vědomí není osamocené. Jeho Otcem je univerzální vědomí. Mezi těmi dvěma existuje spojovací článek. Probudit se jednoho dne a objevit to (v některých případech znovuobjevit) bude nejuspokojivější zkušeností člověka.
16.25.1.29,Individuální vědomí není osamocené. Jeho Otcem je univerzální vědomí. Mezi těmi dvěma existuje spojovací článek. Probudit se jednoho dne a objevit to (v některých případech znovuobjevit) bude nejuspokojivější zkušeností člověka.
16.25.1.29Světová Mysl je všudypřítomná. Existuje bod, ve kterém se jí dotýká každý člověk. Když dospěje k uvědomění si tohoto bodu, účastní se konečně přijímání svátosti.
16.25.1.30Poslouchat Malý střed vědomí, kterým jsem já, spočívá v nekonečném oceánu vědomí, to jest, v Bohu, a žije jím. První letmé odhalení tohoto vztahu vytváří ryzí náboženskou zkušenost a její rozšíření do závěrečného plného odhalení vytváří zkušenost filozofickou.…
16.25.1.31,Jestliže Bůh je všude, jak on musí být, potom je také v člověku. Tento fakt člověku umožňuje objevit - za určitých podmínek - božštější prvek ve své bytosti, který je obvykle zakryt.
16.25.1.32Poslouchat To, co známe prostřednictvím smyslů jako tvary, poukazuje na existenci mysli. Co známe prostřednictvím intelektu jako myšlenky, poukazuje na mysl. Na co poukazuje sama individuální mysl? Odpověď můžeme nalézt, když se noříme hluboko do jejího středu, hlouběji a stále hlouběji při cvičení kontemplace, až dojdeme do jejího konečného zdroje. Tam, kde mizí svět a ego je ztišeno, splýváme s nekonečnou a věčnou Myslí za vesmírem.
16.25.1.34Poslouchat Lidská mysl, ať jakkoli konečná a omezená, se může stát vstupem do Univerzální Mysli. Taková událost je provázena blaženými, nicméně klidnými pocity. Toto malé bytí, kterým jsem já, se noří do vznešenějšího vědomí, které je ryzím nekonečným Bytím – dokud mě tělo nezavolá zpět.
16.25.1.36Poslouchat Existuje něco hlubšího než naše běžné myšlenky a city, něco, co je naším nejvnitřnějším základním jástvím. Je to duše. Je to zde, kde – můžeme-li k ní dospět – se můžeme setkat v přátelském společenství s Božstvím. Skrze ni odhaluje Světová Mysl něco ze své vlastní tajemné povahy.
16.25.1.37Poslouchat Objeví, že Vědomí, samotná přirozenost mysli ve všech jejích aspektech, samotná esence bytí pod osobním jástvím, je tím, kde se nakonec setkávají člověk a Bůh. Ví, že Bůh opravdu existuje, nikoli proto, že to tvrdí nějaké náboženské dogma, ale proto, že to potvrzuje jeho vlastní zkušenost.
16.25.1.39Existuje životně důležité a jednoznačné spojení mezi myslí každého člověka a Myslí Univerzální, mezi jeho individuální existencí a Její existencí. K vůli tomuto spojení je povolán Ji uctívat, Ji přijímat a Ji milovat.
16.25.1.40Poslouchat Sokrates čerpal moudrost ze svého nitra. Neměl žádného učitele.
16.25.1.45Lidská mysl má štěstí v tom, že má spojení s Boží Myslí
16.25.1.47,Bůh je ve vaší vlastní bytosti. Znát ho jako něco mimo sebe nebo daleko v čase a vzdálenosti nebo jako nějaký předmět vně vás, oddělený od vás - to není Cesta - to není možné. Ježíš odhalil tajemství: On je ve vás.
16.25.1.50Poslouchat Je překvapující jak velice lidé ignorovali poselství Ježíšovo (,,Království boží je ve vás), když jeho význam je tak jasný, jeho formulace tak působivá.
16.25.1.51Poslouchat Jestliže člověk žije v harmonii s boží Světovou Ideou, může také žít v důvěře, že obdrží to, co mu náleží. Dojde k tomu tak, že buď k tomu bude doveden, nebo to bude přivedeno k němu.
16.25.1.52Poslouchat Můžeme být ve vnitřním mystickém společenství s Bohem, ale nemůžeme se stát takovými jako Bůh…
16.25.1.55,Poslouchat Ve svém údajném tvrzení, že každá lidská bytost může v sobě vyvinout božství, nemíním, že se my ubozí smrtelníci vůbec někdy můžeme povznést na úroveň Všemohoucího, a jsem plně zajedno s varováním Baha‘u‘llaha proti pokusu člověka „uzavřít partnerství s Bohem“. Mínil jsem pouze, že v sobě máme něco, co je spojeno a spřízněno s Bohem: je to naše vyšší Jáství, jehož objevení a spojení s ním představuje hranici našeho možného dosažení.
16.25.1.58,Pravý výklad mystické extáze není jednota s Bohem, ale jednota s Duší.
16.25.1.98Když je vědomí úspěšně obráceno dovnitř k svému nejhlubšímu stavu, který je klidný, neosobní a neměnný, obdrží zážitek božské Duše, nikoli Boha. Přiblíží nás více k Bohu, ale v něj nás nepřemění. Objevíme božský paprsek v nitru, nestaneme se však samotným sluncem.
16.25.1.99Mystik dosahuje poznání a zážitek své vlastní duše. To však není totéž jako poznání nejvyšší Skutečnosti. Ta dvě poznání jsou samozřejmě spřízněna – mnohem úžeji než malé ego a Skutečnost. Ale Bůh je Plamen, jehož pouhá jiskra je duše; prohlašovat úplné sjednocení s ním je rouháním.
16.25.1.100Když člověk říká, že se spojil s Bohem, nechť je velkým prorokem v extázi, nebo pokorným laikem v modlitbě, pravda je, že se spojil skutečně s něčím ve svém nitru, co je v tak těsném vztahu k Bohu, že mu tento omyl snad můžeme prominout. Ale stále ještě to není Bůh. Je to jeho duše, Nadjá.
16.25.1.101Když věří, že je v duchovním kontaktu s Bohem, je ve skutečnosti v kontaktu se svou vlastní vnitřní skutečností. Osvícení, které se zdá přicházet z vnějšku, ve skutečnosti přichází z jeho nitra.
16.25.1.102Lidská bytost na své pouti nemůže dojít dále než k odhalení vlastního zdroje, Nadjá.
16.25.1.104Duše je jak spojení mezi člověkem a Bohem, tak nejvyšší dosažení člověka.
16.25.1.105Poslouchat To nejlepší, v co člověk může doufat tím, že se povznese nad ego a svět, je povznést se do vědomí své pravé duše …
16.25.1.106,Jeho odhalení, že je zrozen z Nekonečné Mysli Boha a že v ní stále zůstává zakotven, je ohromující, ale tím se nestává identický s Bohem.
16.25.1.108Mystik dosahuje poznání a zážitek své vlastní duše. To však není totéž jako poznání nejvyšší Skutečnosti. Ta dvě poznání jsou samozřejmě spřízněna – mnohem úžeji než malé ego a Skutečnost. Ale Bůh je Plamen, jehož pouhá jiskra je duše; prohlašovat úplné sjednocení s ním je rouháním …
16.25.1.110,Toto vyšší Jáství je tím, s čím úspěšní mystici všech náboženství dosahovali sjednocení navzdory velmi rozdílným pojmenováním, která tomu dávali, počínaje výrazem „Bůh“ a dále směrem dolů.
16.25.1.119Poslouchat Nikdy nemůžeme poznat Božství, které je Transcendentní, ale můžeme uznat, že ono JE. Můžeme však poznat Božství, které je imanentní, můžeme rozpoznat, vnímat a vyciťovat jeho přítomnost.
16.25.1.120To, co člověk nachází hluboko v sobě, chápe intuitivně jako odražený paprsek z toho, co existuje za celým vesmírem – ale stále je to jenom paprsek.
16.25.1.129Nadjá je tak blízko Bohu, je tak podobné Světové Mysli, že žádný člověk nemusí hledět dále nebo toužit výše.
16.25.1.133Víra mezi křesťany a hindy, že se Bůh vtěluje do lidské formy prostřednictvím Krista nebo Krišny, u muslimů nebo buddhistů neexistuje. Že Bůh může někdy použít člověka jako prostředníka je rozumnější. Ale tento Bůh je Světová Mysl, nikoli Bůh Nedosažitelný.
16.25.1.172…Čas od času se zrodí někdo, předurčený k tomu dát duchovní impuls určitému národu, oblasti nebo době. Je pověřen zvláštním posláním přinést učení a spásu, univerzální inteligence ho obdařila zvláštní silou, která mu umožní tento úkol provést. Musí zasít semena, z kterých pomalu vyrůstají stromy, aby nesly ovoce, které bude živit miliony dosud nezrozených lidí…
16.25.1.184,
31 srp 2015
7 srp 2017
22 lis 2019
4 10 2019
5 lis 2019
25 led 2015
4 lis 2019
11 dub 2015
28 bř 2022
10 pro 2022
3 srp 2021
7 lis 2010
5 kv 2014
12 kv 2023
22 dub 2015
4 lis 2023
9 lis 2022
19 ún 2023
19 ún 2015
7 dub 2022
17 10 2014
10 10 2020
18 10 2019
2 če 2021
4 srp 2023
28 kv 2020
2 če 2022
14 dub 2024
9 10 2016
2 srp 2014
10 kv 2020
24 bř 2015
15 če 2023
10 če 2023
22 kv 2024
29 če 2024
20 če 2024
7 dub 2024
14 dub 2023
5 10 2020
23 če 2024
21 bř 2022
9 kv 2024
10 če 2021
9 ún 2022
19 ún 2024
2 10 2023
12 če 2024
10 10 2023
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se