The Library
I když se zůčastňujete života, práce a radostí světa, učte se zároveň stát stranou tohoto všeho jako svědek. Učte se, jak být divákem i účastníkem; zkrátka, nechť odpoutanost provází vaši zaangažovanost, nebo ještě lépe, nechť se za ní tajně skrývá...
15.24.3.1,Poslouchat To, co se nazývá pročišťování intelektu, paměti a vůle, se ve skutečnosti odehrává ve stavu hluboké kontemplace. Činnost myšlení dočasně ustává, uvědomování si osobní totožnosti na čas mizí a schopnost řídit svalové pohyby těla se zastaví tak jako u ochrnutého člověka. Tyto změny trvají jen po dobu meditace a díky jim dochází ke značnému vnitřnímu růstu přesunem vědomí a nižší přirozenosti do vyššího Jáství …
15.24.3.2,Poslouchat Existují dva různé způsoby odpoutanosti: způsob askety, který se distancuje od světa a snaží se žít mimo činnosti světa, a způsob filozofa, který tyto činnosti přijímá, ale bez závislosti, která je s nimi obvykle spojena.
15.24.3.3Poslouchat Jak nicotné musejí připadat umírajícímu člověku všechny jeho pozemské úspěchy! Takový je stav mysli, který lze nazvat vnitřní odpoutaností a který má aspirant pěstovat.
15.24.3.5Poslouchat Pouze ten je schopen myslit svou vlastní myšlenku, neovlivněnou druhými, kdo se naučil vstupovat do Ticha, kde jedině je schopen přesáhnout veškeré myšlení.
15.24.3.6Poslouchat Osamělost zcela zmizí v tichu. Aspirant je potom se silou, která je za celým vesmírem, s Myslí, která je za veškerým lidským vědomím…
15.24.3.14,Poslouchat … Určitá část filozofa zůstává nedotčeným, nezávislým a nestranným pozorovatelem. Zaznamenává povahu věcí, ale nedovolí, aby byl stržen odpudivostí nepříjemných věcí nebo ponořen do přitažlivostí věcí příjemných... Totéž platí o jeho zkušenosti s lidmi. Je si dobře vědom jejich charakteru, ale ať je tento charakter jakkoli nežádoucí, chybný nebo špatný, nesnaží se je soudit. Ano, on je ve skutečnosti přijímá takové, jací jsou. Tento postoj je nevyhnutelný, neboť on si je vědom jejich i svého společného původu v Bohu, a proto projevuje trvale dobrou vůli ke každému.
15.24.3.22,Poslouchat Názor, že klady a zápory života by pro filozofa neměly mít žádný význam, není správný. Být klidně odpoutaný neznamená ignorovat hodnoty světa.
15.24.3.29Poslouchat Hledající časem zjistí, že jak se stupňuje jeho odpoutanost od vlastní osobnosti, odráží se to zpětně v stupňujícím se odpoutání od ostatních lidí. Následkem toho se bude stále řidčeji objevovat podrážděnost nad jejich chybami, spory s jejich názory a zasahování do jejich života. Je však nutné připomenout rozdíl mezi odpoutaností od lidí u obyčejného mystika a mystika filozofického. Ten první má sklon stát se prostě indiferentní, kdežto ten druhý je vždy soucitný…
15.24.3.30,Jestliže se někdo přiblíží k této nezahalené dobrotivosti ve svém srdci, může chovat ke svým bližním jiné pocity než pocit dobré vůle?
15.24.3.41Poslouchat Obracet mysl okamžitě k božství v nitru, jsme-li v přítomnosti disharmonických lidí, znamená umlčet drsné myšlenky a zapudit zraňující city. Toto časté obracení se do nitra je nutné nejen pro duchovní růst, ale také pro vlastní ochranu. Vše a každý kolem nás vytváří silný vliv na naši mysl a toto je nejlepší způsob, jak se oddělit od neustálého proudu sugescí.
15.24.3.53Poslouchat Jestliže si má tento nádherný vnitřní klid udržet, musí se mít na pozoru, aby nepodléhal nátlaku, který by druzí chtěli na něm uplatňovat. To znamená, že musí být věrný sám sobě, svému vyššímu Jáství.
15.24.3.55Poslouchat Jednou z forem sebevýcviku k získání této vnitřní odpoutanosti je snažit se vidět a slyšet z toho, co se děje kolem něho, jenom to, co nutně potřebuje pro svůj bezprostřední záměr, povinnost nebo činnost.
15.24.3.56Poslouchat Chceme-li vůbec kdy nalézt vnitřní mír, je nutné potlačit zvědavost, která chce znát soukromí života druhých lidí, nutkání plést se do jejich záležitostí nebo zasahovat do jejich životů.
15.24.3.65Poslouchat Jelikož lidská slabost je taková, jaká je, chování lidí by nás nemělo nikdy ani překvapit, ani ohromit. Tím, že od lidí příliš mnoho neočekáváme, ušetříme si zbytečnou trpkost a zklamání.
15.24.3.73Poslouchat Ježíš neodpovídal, když na něho byla chrlena nenávist a zlořečení, Buddha mlčel, když byl urážen a pomlouván. Tyto velké duše nežily v egu a proto neměly zájem obhajovat je.
15.24.3.79Poslouchat Ten, kdo se uvedl v soulad se životem bez ega a zaslíbil se altruistickému životu, shledá, že vzdáním se sobeckých cílů, které jsou pobídkou u většiny lidí, vůbec o nic nepřišel. Neboť cokoli skutečně potřebuje a kdykoli to potřebuje, bude mu to poskytnuto. A bude tomu tak, ať je to něco pro něho samotného nebo pro vykonání oné služby, které se zaslíbil. A proto jeden perský verš říká: ,,Když dosáhneš tohoto stupně (opuštění světské připoutanosti), vše, co bude tvým nejvyšším přáním, bude realizováno.”
15.24.3.85Poslouchat Z trvalého provádění tohoto vnitřního odpoutávání se od svých činů a jejich výsledků, se v něm vyvine pocit síly a vítězství, pocit šťastného míru a harmonie.
15.24.3.86Poslouchat Gítá doporučuje nezájem o výsledky činnosti nejen proto, že to vede jako hlavní všeobecný výsledek ke klidným odpoutaným citům, ale také proto, že to vede k větší schopnosti udržet meditační postoj trvale v pozadí pozornosti, což je výsledek ojedinělý.
15.24.3.90Ti, kdo se mohou přimět k tomu, aby se vzdali všeho, obdrží vše. Ti, kdo budou mít odvahu pozvednout se nad vibrace citu, naleznou „mír, který přesahuje veškeré chápání“. Ti, kdo jsou schopni vidět, že jsou sami sobě překážkou na cestě, poznají brzy pravdu.
15.24.3.92Poslouchat Jestliže člověk chápe, že život je jako sen a že v jádru je mentální, a jestliže jako výsledek toho praktikuje určitý druh odpoutanosti, po určitém čase sestoupí na jeho charakter klid a jas, pro který nebude muset ani pracovat za předpokladu, že uplyne dostatek času.
15.24.3.103Poslouchat Jestliže bude schopen překročit sám sebe, jestliže se může pozvednout k nezávislosti na poutech, přáních a emocích ega, pak ho očekává dokonalý mír.
15.24.3.104Poslouchat Existuje klid materialistický a klid duchovní. První přichází z vlastnictví peněz, majetku, postavení nebo lásky. Druhý nepřichází z žádného vnějšího vlastnictví, ale z vnitřního. První může být jedinou ranou zničen, druhý se brzo obnoví.
15.24.3.106Poslouchat Dovede se odpoutat od osobního aspektu dané situace? Odmítá řídit se pocity stávajícího okamžiku nebo být jimi ovlivňován? To je jeho zkouška.
15.24.3.113Poslouchat Nejen, že musí odstranit nečistoty, chyby a slabosti, které překáží tomu, aby božství vstoupilo, nebo brání tomu, aby božství se trvale usídlilo, musí také tím, že se neustále cvičí, zůstávat nevyrušen potížemi a nevzrušen dobrým osudem, udržovat mysl a srdce vždy klidné tak, aby božský návštěvník mohl zůstat natrvalo.
15.24.3.135Poslouchat Jestliže si dáte pozor, abyste nebyli příliš deprimováni, když události jsou nepříznivé, nebo příliš nadšeni, když jsou příznivé, dosáhnete postupně vyrovnanosti, která vám později pomůže být trvale ve styku se skutečností.
15.24.3.138Poslouchat V našich životních zkušenostech jsou příjemné okamžiky stejně tak jako nepříjemné, jestliže však máme vůbec kdy nalézt mír v mysli, musíme se naučit udržovat v těchto citech určitou zdrženlivost, stát stranou a bedlivě je zkoumat, dokonce i uprostřed událostí, které je vytvářejí.
15.24.3.146Poslouchat Člověk, není nutně neduchovní, jestliže žije plně ve světě, zabývá se jeho činnostmi a má potěšení z jeho příjemných stránek. Musí si však neustále připomínat kdo a co ve skutečnosti je a nikdy nezapomínat na svůj nejvyšší cíl.
15.24.3.148Poslouchat I když by zevnímu životu měl věnovat své nejlepší, neměl by mu nikdy dávat sebe celého. Někde ve svém srdci musí udržovat jistou rezervovanost, určitou duchovní nezávislost. Je to zde, v tomto tajném místě, kde má být vzdáván nejvyšší hold hodnotě Nadjá, kde má být milováno a kde se mu máme odevzdat.
15.24.3.149Poslouchat Ty činnosti, které patří lidské existenci ve světě, mohou dále pokračovat a nemusíme se jich vzdávat, ačkoli mohou být pozměněny a upraveny určitými způsoby, jak přikazuje intuice. Hledající se nemusí vzdávat svého povolání, rodiny a společenských zájmů. Jeho smysl pro uměni nebo jeho umělecká tvorba nemusí být opuštěny. Jeho intelektuální a kulturní život může pokračovat. Požaduje se od něho pouze, aby nic z toho se nestalo soběstačnou věcí, existující v naprostém odloučení od Celku, od posledního a vyššího účelu, který je za reinkarnací.
15.24.3.150Poslouchat Jakkoli aktivní je při plnění svých světských povinností, vnitřně bude jeho mysl spočívat v dokonalém klidu. Tento ideální stav mu umožní být od světa tajně odpoután a citově neangažován. Bez něj by byl chycen do sítě svodů a soužení a byl by jimi ovlivňován tak, jako je jimi ovlivňována většina lidí.
15.24.3.151Není na něm žádáno, aby ve prospěch svých duchovních tužeb opustil, například, své společenské ambice, ale aby je zdravě vyvážil…
15.24.3.159,Poslouchat Není nic nesprávného na denním styku se světem, na vykonávání povinností, na tom být praktický, výkonný, dokonce úspěšný v povolání, obchodě nebo jiných pracích a při vychovávání rodiny za předpokladu, že to vše je vykonáváno ve vzpomínce na vyšší sílu.
15.24.3.163Poslouchat Ano musíme používat hmotné věci a ne je opouštět; ale musíme to dělat bez připoutanosti. Můžeme mít rádi dobré věci života jako druzí, ale neměli bychom být otroky této lásky. Měli bychom být připraveni okamžitě je opustit, je-li to zapotřebí. Nejsou to věci, co nás poutá, není to manželství, bohatství nebo domov, ale naše žádostivost manželství, bohatství nebo domova. A co jiného nakonec je taková žádostivost než řada myšlenek, sled mentálních představ?
15.24.3.164Poslouchat Tam, kde jsou jiní zachyceni do víru světa a obětují sebe, své energie a svá léta pro hromadění světského majetku nebo se stravují ve vysilujících světských radovánkách, on říká svým instinktům: „Až sem a ne dále.“ Pro něho existuje uspokojení v umírněném užívání tohoto světa s dostatkem času, úvah a síly pro studium velkých svatých písem a cvičením vstupovat do Ticha.
15.24.3.165Poslouchat Když Kristus učil, že ten, kdo chce nalézt svůj život, musí jej nejdříve ztratit, chtěl tím prostě říci, že člověk musí nejdříve ztratit své připoutanosti.
15.24.3.183Poslouchat Ježíšův výrok, „Přijďte ke mně vy všichni, kdo pracujete a jste zatížení, a já vám dám odpočinek,“ znamená: „Odhoďte své břemeno připoutaností, tužeb a myšlenek, pak zůstane jen skutečné přirozené Jáství a vy získáte pravý mír, úlevu od břemene ega.”
15.24.3.185Člověk se stává odpoutaným tehdy, když se osvobodí od všeobecně převládající tendence spojovat každou zkušenost s osobním egem. Odpoutání ho osvobozuje od sebe samého a chrání ho před citovou závislostí na jeho okolí.
15.24.3.189Poslouchat Lao-c‘ prohlásil, že ti, kdo se snaží Tao uchopit, ho ztrácejí. Proč? Protože používají sílu vůle, osobní sílu vůle, místo aby se stali pasivními a dovolili, aby Tao použilo je, jejich mysli a těla, jako kdyby to byly jeho nástroje. Toto vyloučení osobní vůle je tím, co mínil Ježíš, když radil svým následovníkům, aby ztratili svůj život proto, aby život našli.
15.24.3.199Poslouchat Být svědkem toho, co se děje kolem něho, aniž by tím byl ovlivněn, nebo toho, co se děje v něm, aniž by se tím znepokojoval - to je součástí cvičení vnitřního odpoutání.
15.24.3.205Poslouchat Hledající se stává nejen pozorovatelem druhých, ale také sebe sama. Jestliže taková odpoutanost je viděna zřídka kdy, může to být proto, že je zřídka kdy hledána.
15.24.3.206Poslouchat Praktikovat ,,žití ve světě a přitom nebýt z něj,” zahrnuje být divákem, a to nejen světa, ale i sebe sama. Do té míry, do které se hledající ztratí ve světové zkušenosti, do té míry ztrácí své hlubší sebeuvědomění.
15.24.3.207Poslouchat Když aspirant může podle vlastní vůle kdykoli mentálně opustit situaci, do které je zapleten s ostatními, když může pozorovat všechny zůčastněné, sebe navyjímaje, s klidnou nezaujatostí, pak došel daleko.
15.24.3.212Poslouchat Oddělte se od osoby, která je nucena procházet snovým dramatem života. Ona je nucena jednat, ale vy můžete vnitřně cvičit tuto oddělenost.
15.24.3.213Poslouchat Časem může pociťovat určitou veselost při pozorování svého vlastního výkonu na jevišti života.
15.24.3.215Poslouchat Vidí svou osobnost, jak hraje svou roli na jevišti světa, a přestože poznává svou spojitost s ní, připadá mu jako objekt, jako někdo druhý.”
15.24.3.216Poslouchat Znovu a znovu bude mít zvláštní pocit, že se dívá dolů na hru lidského života jakoby z mentálního horského vrcholu. Vidí herce - budou jich milióny - jak se úporně ženou za nicotnými cíli a bolestně usiluje o cíle pomíjivé. Vidí, jak ubohý je součet celé životní činnosti jednotlivce, jak mu chybí mentální vznešenost a mravní velikost. A tak když to vidí, duchovní touha v jeho vlastní mysli se znovu zasvětí Hledání s neochvějnou oddaností.
15.24.3.217Poslouchat Jak jsou ponořeni do osobního a rodinného života, nedokážou se otevřít jemnému vyzařování ze svého nejvnitřnějšího bytí a žijí, jako kdyby vůbec neexistovalo.
15.24.3.218Přijetím postoje svědka vytváří odstup mezi denní činností a sebou. To mu pomáhá přivést tyto činnosti pod kontrolu, zabránit jim, aby zcela nepohltily jeho hledání a pomáhá mu uchovat si stupeň vnitřního míru, kterého dosáhl.
15.24.3.222Poslouchat Pokud jde o minulé omyly, zapomeňte na ně a začněte znovu, tak jako by to byl váš první den v tomto těle; ale pokud jde o vaše současné vztahy s lidmi, buďte k nim laskaví, tak jako by to byl váš poslední den.
15.24.3.226Poslouchat Osobní minulost, která se odehrála již předtím, nechte skutečně pominout a osvoboďte se od ní, neboť pro nerozvážné lidi se může stát mentálním vězením; učte se prodlévat v bezčasovosti a vycházet z ní jen tehdy, když to vyžaduje povinnost, ale i tehdy ji udržujte v pozadí.
15.24.3.227Poslouchat Nevěnujte ani jediný letmý pohled omyly zaplněné minulosti, neboť výchova, kterou poskytla, a utrpení z jejích následků vedly k síle a moudrosti Přítomnosti.
15.24.3.228Poslouchat Minulost poskytla svá ponaučení, tak proč něčeho litovat? Alkohol, sex, ctižádost, peníze, cestování – to vše byly stupně na cestě k pochopení. Jestliže vás o něco obraly, také vám něco daly. Jestliže vás zklamaly, také vás vychovaly. Jestliže minulost ukázala slabosti, ukázala také, že je můžete vykořenit.
15.24.3.229Poslouchat Jak se může bát budoucnosti ten, kdo ví, že je spřízněn s Bohem, a že Bůh je stejný včera, dnes a provždy?
15.24.3.232Úzkost z budoucnosti i lítost nad minulostí jsou neslučitelné se stavem klidné odpoutanosti. Tento stav je nad ně povznesen a dokonce je i osvobozen od změn a tlaků všedního dne.
15.24.3.233Poslouchat Minulost, přítomnost, budoucnost se stávají pouhými sny , jsou-li pozorovány na pozadí TOHO. Kdyby člověk dovedl přesunout myšlenku jáství do Zdroje a přinutit ji, aby se s ním ztotožňovala, jeho vědomí by bylo zcela změněno.
15.24.3.240Poslouchat Má pocit, že čas se úplně zastavil, že celý svět a jeho pohyb se staly pouhými stíny myšlenky, že vstoupil do nevyjádřitelného a přirozeného ticha.
15.24.3.248Poslouchat Život v měřitelném čase, tak jak jej člověk žije, je následek života v pohybu myšlenek. Ale když tento zmizí do tichého středu jeho bytí, najde bezčasovost jako přívlastek tohoto bytí. Jestliže zde existuje překvapení, je jen zábleskem, neboť v novém vědomí se cítí být jako doma.
15.24.3.252Poslouchat Když se tento obrat do nitra dovrší v nejvyšším stavu kontemplace tak, že myšlení se utiší, dech je klidný, pocit následnosti zmizí, jeho místo zaujme určitý druh trvalého nyní; nehybnost těla odpovídá nehybnosti mysli.
15.24.3.255Poslouchat V tomto okamžiku, zde a nyní, když opouští minulost i budoucnost hledaje čisté vědomí samo o sobě a nikoli to vše, s čím se vědomí ztotožňuje a od čeho se musí nakonec osvobodit – v tomto okamžiku může aspirant potvrdit své pravé osvícení, aniž by to oddaloval na nějakou pozdější dobu.
15.24.3.256Poslouchat Může-li proniknout dostatečně hluboko do ticha, dosáhne vědomí, které je skutečně bezčasé. Na toto se určitě odvolává prohlášení Nového zákona, že nebude již více času.
15.24.3.257Poslouchat ...Nemějte starost o budoucnost, jestliže jste se odevzdali Nadjá, ale jestliže nikoli, pak máte opravdu důvod k úzkosti. První postoj se opírá o vyšší sílu, druhý o nižší. Jestliže budete důvěřovat Nadjá dnes, postará se o vás zítra. Jestliže vkládáte do Nadjá důvěru, nikdy vás nezklame a můžete jít kupředu s jistotou. Je to vskutku „Otec, který nám dává každý den náš denní chléb“.”
15.24.3.261,Poslouchat Člověk může nalézt Nadjá, i když se zabývá vyděláváním si na živobytí. Ale jeho účast na světské činnosti a radosti bude muset být omezena. Nikoli hlasy druhých lidí, ale jeho vlastní vnitřní hlas by mu měl říci, jak dalece by měl se světem držet krok.
15.24.3.263Poslouchat ... Osud mu přináší těžkosti, z kterých často není možno uniknout. Ale to, co musí snášet, může nakonec snášet jedním ze dvou způsobů. Může uspořádat své myšlení tak, že se dobře naučí lekcím oné zkušenosti. Nebo si jí nebude všímat, neboť nemusí nést břemeno úzkosti, a vzpomene si na vyprávění o člověku v železničním voze, který držel své zavazadlo na ramenou, místo toho aby je položil na zem a nechal vlak, aby je vezl. A tak nechť odloží své ,,zavazadlo nesnází a dovolí, aby je neslo Nadjá.
15.24.3.264,Poslouchat Měl by zamítnout obavy a úzkosti týkající se přítomného stavu nebo budoucího osudu toho, koho miluje. Nechť vykoná vše, co jen lze rozumně udělat na ochranu druhého, a pak ať ho předá s důvěrou do péče a ochrany vyšší síly.
15.24.3.270Poslouchat Pro svou bezpečnost nemůže být závislý jen na zevních okolnostech, i když neopomene věnovat jim vše, co jim náleží. Ví, že pro úplnou bezpečnost musí také mít jistotu ochranné přítomnosti Nadjá.
15.24.3.273Jak se jeho zájem o Nadjá prohlubuje, tak jeho pouta k věcem tohoto světa ztrácejí svoji vášnivost a jeho zájem o ně se stává klidnější.
15.24.3.274Poslouchat Přesvědčení, že existuje dokonalé bezpečí, pokud jde o světský život, je určitě marné. Je však zcela opodstatněné, pokud jde o vnitřní život.
15.24.3.276... Ten, kdo závisí na vnějších věcech, hraje v kostky se svým štěstím. Ten, kdo závisí na svém vlastním Nadjá, dosahuje neselhávajícího klidu.
15.24.3.279,Poslouchat Od okamžiku, kdy člověk počne pohlížet méně na své vrtkavé zevní vlastnictví a více na své vnitřní, které lze ovládat, začíná mít naději na skutečné štěstí. Když tato pravda svitne jeho inteligenci, naučí se udržovat své konečné rezervy skryté ve svém srdci. Ať se pak stane cokoli, ať se osud ubírá kterýmkoli směrem, nikdo a nic mu je nemůže vzít.
15.24.3.279,Poslouchat Přání odumírají samy od sebe bez zápasu, karma končí, ticho Nadjá ho zaplavuje.
15.24.3.288Poslouchat Když je zastavena veškerá činnost, když tělo je nehybné a vědomí utišeno, je dosaženo toho, co číňané nazývají Wu-Wei, to znamená ne-dělání. To přináší nádherný mír, neboť s tím je spojeno ne-chtění a ne-toužení. Hledající tak došel téměř k cíli, ale dokud v něm tento mír není důkladně a trvale upevněn, musí hledání pokračovat…
15.24.3.289,Poslouchat ... Opusťte všechny negativní myšlenky, obzvláště ty, které se týkají druhých lidí. Přestaňte odsuzovat a kritizovat…
15.24.3.289,Poslouchat ... Nechte ego, aby bylo pasívní k působení intuice, tak aby činy bez zásahu ega přikazovala ona a nikoli agresívní přání, a aby tak byly osvobozeny od karmických následků…
15.24.3.290,Poslouchat …Rozrušení citů a vášně brání člověku v dosažení tohoto mentálního klidu. Jestliže praxí nevypěstoval jeho sílu nebo jí nedosáhl milostí, tato rozrušení způsobí, že jej ztratí. Tato rozrušení zahrnují pocity jak příjemné, tak nepříjemné, touhy a žádosti stejně jako zármutek a úzkosti a chtíč, přehnané radovánky i přílišnou bolest. Umění mentálního klidu může být dovedeno až do hlubokého vnitřního ticha, které může být praxí vnitřně udržováno uprostřed zevní činnosti. To je důvod, proč v józe i ve filozofii je kladen tak velký důraz na to zůstávat klidný.
15.24.3.309,Když vše v jeho nitru, myšlenky, emoce a přání, je umlčeno, je nevyhnutelné, že bude umlčena i osobní vůle. To, co pak má být vykonáno, bude vykonáno, ale bude to vykonáno skrze něho.
15.24.3.313Student by si měl vždy pamatovat, že tak jako Světová Mysl neztrácí nebo nemění svou vlastní přirozenost ani uprostřed tvoření světa, tak i on by se měl uctivě a neochvějně držet myšlenky své vlastní pravé mystické totožnosti i uprostřed světské činnosti. To, co dělá zevně, nesmí ani na okamžik odvést jeho pozornost od toho, co má dělat vnitřně. Je to otázka sebevýcviku…
15.24.3.314,Nestačí být od světa odpoután, ani nestačí meditovat občas o Nadjá. Člověk musí setrvávat každou hodinu a každý den upevněn v základním postoji, který je výsledkem těchto dvou.
15.24.3.322
5 led 2012
8 led 2017
10 srp 2016
3 ún 2014
2 led 2017
22 led 2014
3 10 2019
26 če 2018
17 srp 2022
15 ún 2020
5 dub 2012
24 če 2016
11 kv 2018
13 bř 2020
9 ún 2020
6 dub 2012
14 srp 2011
19 če 2015
16 lis 2023
1 lis 2019
14 srp 2013
17 srp 2019
22 10 2014
15 zá 2019
15 pro 2010
26 bř 2013
28 bř 2019
15 10 2015
25 bř 2020
17 pro 2016
3 če 2022
16 zá 2018
10 dub 2011
15 pro 2015
15 10 2018
14 bř 2015
5 dub 2023
3 bř 2017
10 dub 2018
11 srp 2016
18 če 2019
12 10 2011
4 led 2011
11 dub 2019
6 led 2011
3 srp 2016
24 dub 2015
21 led 2022
5 led 2011
31 kv 2012
5 bř 2019
24 bř 2017
1 10 2011
22 led 2023
19 če 2018
21 kv 2012
9 lis 2017
12 10 2018
5 10 2011
18 če 2013
9 pro 2012
1 lis 2020
18 ún 2018
7 dub 2015
14 pro 2012
8 led 2022
7 lis 2015
26 lis 2023
4 dub 2015
1 ún 2021
24 ún 2013
12 dub 2014
18 dub 2014
2 dub 2015
6 pro 2023
14 kv 2022
28 led 2022
18 pro 2023
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se