The Library
Meditace často vede k únavě, ale kontemplace nikdy. Prvá odnímá aspirantovi sílu, druhá mu ji dává.
15.23.7.7Poslouchat Existuje jediný základní princip, který probíhá jako nit všemi těmito vyššími kontemplativními cvičeními. Je následující: Jestliže dokážeme opustit myšlenky na jednotlivé věci, představy o jednotlivých předmětech, vyvolané smysly v poli vědomí, a jestliže to dokážeme udělat s plným inteligentním pochopením toho, co děláme a proč to děláme, pak se sám od sebe objeví element čisté nediferencované myšlenky samé; ten bude identifikován jako naše nejvnitřnější Já.
15.23.7.9Poslouchat Jestliže učiníme Mysl předmětem své pozornosti, nejen že začne sám od sebe prýštit jasný klid, který je její přirozeností, ale její pevný, neměnný charakter sám spontánně pomáhá zapudit všechny rušivé myšlenky.
15.23.7.10Poslouchat …Mysl je stažena tak hluboko do sebe a je tak zaujata sama sebou, že zevní svět zcela zmizí. Pocit, že kolem dokola je větší přítomnost, která je současně ochranná a dobrotivá, je silný. V této konejšivé přítomnosti je pocit dokonalého odpočinku…
15.23.7.11,Poslouchat Na třetím stupni, v kontemplaci, mysl přestává myslit a prostě, beze slov, uctívá, miluje a zbožňuje Božství.
15.23.7.12Poslouchat V nejhlubším stavu kontemplace může být dočasně myslící schopnost úplně vyloučena. Ale vědomí nebude vyloučeno. Na místo uvědomování si nekonečné řady rozmanitých představ a emocí bude existovat jediné radostně klidné a povznesené vědomí pravého, myšlení přesahujícího jáství.
15.23.7.18Poslouchat Sedět v neposkvrněném tichu, bdělý, nicméně pasivní – je vhodný druh kontemplace.
15.23.7.24Poslouchat Během takových meditací se může zdát, že prostředí kolem nás přetéká pocitem božské přítomnosti.
15.23.7.26Poslouchat Jestliže meditující dosáhl tohoto stavu mysli, stažené ze smyslové zkušenosti do nehybného sebeponoření a naprosto utišené do nejvyššího stupně, lze o něm říci, že ovládl kontemplaci.
15.23.7.29Poslouchat Když mysl prošla nutným přípravným poučením a když opustí myšlenky, když opustí předměty, když opustí ego, poznává se, vnímá se, odhaluje sebe samu jako Nadjá.
15.23.7.31Poslouchat V onom tichu, daleko od tělesných činností, citových vzruchů a mentálních změn všedního života, „uvědomění si vědomí“ se stane možným, sama Mysl je izolována. Konečně je odhaleno a projeví se skutečné bytí člověka.
15.23.7.32… Meditující, jehož mysl se soustřeďuje na vlastní provádění meditační techniky, je jako žák karate, který svou mysl upíná na cihlu. A to je omyl. Avšak meditující, který upíná svou mysl na Nadjá, je jako žák, který soustředí své myšlení na zem pod samotnou cihlou a to je to, co vede k úspěchu. Je jasné, že taková rada není vhodná pro rané nebo elementární stupně meditace, kde je koncentrace vyžadována. Naopak, patří pokročilejšímu stupni, kde se úspěch dosahuje nikoli úsilím, nýbrž opuštěním úsilí, uvolněním.
15.23.7.33,Poslouchat Když jsou žákovy myšlenky přivedeny do stavu utišení a jeho vědomí je plně obráceno do nitra, následuje stav, podobný spánku, avšak na rozdíl od spánku bude prozářen vědomím.
15.23.7.40Poslouchat Není to snový nebo ospalý stav. Člověk je jasněji a živěji vědomý, než byl kdy před tím.
15.23.7.44Není to jen zastavení myšlení, i když to je předběžný požadavek, ale něco více: je to také pozitivní pozornost Božské Přítomnosti.
15.23.7.45Poslouchat Tento poslední stupeň, kontemplace, není ani hlubokým uvažováním, ani sebehypnotizujícím transem. Je to intenzivní vědomí bez vtíravosti malého ega nebo velkého světa.
15.23.7.46Poslouchat Existují určité stupně, které vyznačují žákův pokrok. Nejprve zapomene na vzdálenější svět, potom na své bezprostřední okolí, potom na své tělo a nakonec na své ego.
15.23.7.52Poslouchat Toto odtažení pozornosti od bezprostředního okolí, které nastává, když člověk je hluboce ponořen v myšlenkách při pohledu na vzdálený úsek krajiny nebo když uchvácen naslouchá inspirované hudbě, je „já“, které se přibližuje ke své nejvnitřnější přirozenosti. Na nejhlubší úrovni této zkušenosti myšlenka ega mizí a myšlenka „já“ se pohrouží do neosobního Vědomí.
15.23.7.57Poslouchat Třetího stupně je úspěšně dosaženo, když žák zapomene na zevní svět, když svým tělem jej ani nevidí, ani se jej nedotýká, ani jej neslyší, ani jej necítí, když paměť a osobnost se rozplynou ve vakuu, neboť pozornost je plně a zcela zaujata myšlenkou na Nadjá a ztotožněním se s ním.
15.23.7.58Poslouchat Čím hlouběji žák zírá do své vlastní přirozenosti – postup, který nelze vykonat bez meditace – tím blíže přijde k pravdě o ní. Na prvním stupni pronikání mizí jeho zevní okolí a s ním celý svět. Na druhém a hlubším stupni zůstává jen pocit „jsem zakořeněn v Bohu“. Na třetím stupni odchází i myšlenka „já“. Na konečném stupni zmizí dokonce i myšlenka „Bůh“. Potom nezůstane žádná myšlenka jakéhokoli druhu – pouze nepopsatelný mír, vědomí ve svém ryzím, vždy tichém stavu.
15.23.7.60,Poslouchat Rysy obličeje poněkud ztuhnou, oči se z větší části nebo úplně zavřou, jak se žák stáhne do sebe a do odloučenosti od tohoto světa. To, co ho magneticky přitahuje skrze hlučné myšlenky do tichého stavu bez myšlenek, není nic jiného než sama duše.
15.23.7.62Poslouchat Na tomto stupni žák může ztratit kontakt se zevním světem a nadále jej žádným způsobem nebude vidět ani vnímat. Vědomí se odtahuje od místa a tvaru, od plynutí času a pevnosti hmoty do svého vlastního jsoucna.
15.23.7.65Jak se žákova soustředěná pozornost noří do nitra, svět se stále více a více vzdaluje, až zmizí úplně. Tehdy si může uvědomit svou neznámou ,,duši a její mír.
15.23.7.66Poslouchat Nejhlubší meditace přivádí meditujícího na zcela odlišnou úroveň vědomí. Způsobuje, že opustí všechny myšlenky o světě a zvláště o sobě.
15.23.7.68Poslouchat Jestliže vědomí není předem připraveno kompetentním poučením nebo intuitivním pochopením k přijetí této zkušenosti, pak vystoupení z těla začne radostným pocitem svítajícího osvobození, ale končí děsivým pocitem nebezpečné katastrofy. Zde je nutné mít vědění i odvahu, jinak bude klást tomuto procesu odpor, a tím tento proces náhle zcela přeruší.
15.23.7.77Poslouchat O Sokratovi a o nejmenovaném jogínovi se vypravuje, že oba, jeden za války v Řecku a druhý při vzpouře v Indii, byli pohříženi do tak hluboké kontemplace, že ji nemohl přerušit žádný hluk a povyk, zběsilost a bitevní vřava. Oba zůstali po celé hodiny tělesně klidní a mentálně tiší.
15.23.7.80Poslouchat Na této hluboké úrovni meditace si žák sotva uvědomuje tělo. I to málo z uvědomění, které zde je, bude tělo objektivizovat jako něco, co používá nebo nosí, ale rozhodně ne jako sebe sama. Bude je pociťovat jako čisté mentální bytí.
15.23.7.82Poslouchat Vědomí existuje, ale jak žák později objeví, i toto je jen fází, kterou prochází. Kde a kdy toto vše skončí? Když Vědomí je řízeno – Milostí – na sebe, mimo své stavy, fáze a okolnosti, je člověk konečně hoden poznat Boha.
15.23.7.85,Poslouchat Tělo se zdá být vzdálené, ale Já bližší než kdykoli jindy. Neboť pociťuji, že jsem nyní ve své mysli a nikoli nadále zajatcem těla. Je zde pocit uvolnění. Jsem stejně volný jako sám Prostor.
15.23.7.89Poslouchat V této třetí fázi, kontemplaci, existuje pocit, že jste obklopeni nesmírností nekonečného prostoru, a že jste s ním nějak spojeni.
15.23.7.90Stav kontemplace má své určité vlastní znaky. Nejdůležitější z nich je prázdnota bez myšlenek, naprosté ticho, nepřítomnost osobního sobectví.
15.23.7.92Poslouchat Žák vstupuje do třetího stupně, kontemplace, když myšlenka nebo věc, na kterou upnul svou mysl, sama zůstává, zatímco vědomí, že on medituje, zmizí. Žák tento stupeň ukončí, když vše, co zbývá, není nic jiného než Nadjá, tak překročí své osobní jáství a ztrácí je v Nadjá.
15.23.7.93Poslouchat Je-li dosaženo tohoto třetího stupně, vzniká někdy postupně, ale někdy náhle, pocit, že myšlenková aktivita byla vymazána vyšší silou.
15.23.7.94Vstupujeme do ráje, když v kontemplaci vstupujeme do vědomí Nadjá.
15.23.7.96Poslouchat Když je vědomí zbaveno svého obsahu a stojí v obnažené jednoduchosti, takže lze spatřit, jaké skutečně je, padne na nás úžasný klid. Všechna snažení ustanou.
15.23.7.98Poslouchat Jestliže se žák jednou upevnil v této vnitřní sebeizolaci a přizpůsobil se její zcela odlišné úrovni bytí, bude zažívat radost a pociťovat mír.
15.23.7.103Mír kontemplace, když je dosažen, padne na nás jako večerní ztišení. Lopotná činnost mozku se zastaví, ustane šílený tlak světa na nervy.
15.23.7.109V tomto stavu končí myšlenková činnost, intelekt sám je pohlcen v klidném centru bytí a světelný mír obklopuje člověka.
15.23.7.112Poslouchat V tomto stavu svět není předkládán vědomí. Následkem toho v něm není žádný z problémů, který je se světem spojen. Žádné ego nepůsobí osobními emocemi a jednotlivými myšlenkami. Žádné vnitřní konflikty neruší tichý střed bytí.
15.23.7.113Poslouchat Když konečně ustane plynulý proud myšlenek, je zde nepopsatelné uspokojení.
15.23.7.118S pocitem přesunu ega skončí také všechny pocity zbožného uctívání nebo mystického obcování. Neboť ty předpokládají dualitu, vztah, který zmizí tam, kde existuje pouze vědomí jediné jsoucnosti – Nadjá.
15.23.7.128Poslouchat Když žák dosáhne tohoto stupně meditace, všechny vjemy zevního světa odpadnou, ale idea jeho vlastní abstraktní existence ještě zůstane. Proto další jeho snahou musí být tuto ideu potlačit. A budeli mít úspěch, pak následuje pocit nekonečnosti.
15.23.7.137Poslouchat Jak může člověk zapomenout na první den, kdy seděl v hluboké kontemplaci a pociťoval tajuplný vliv, který na něho padl a stahoval ho stále hlouběji do nitra, zatímco pociťoval, že je obklopen světlem? Klesal hlouběji a hlouběji, až téměř zapomněl, kde je a kdo je. Jak zdráhavý byl pomalý návrat po tom, kdy se „ulejval“ ze světa a ega!
15.23.7.142Poslouchat Pátráme-li v nejvnitřnější části svého já, dojdeme nakonec ke krajní prázdnotě, kde se nemůže zrcadlit nic z vnějšího světa, k božskému tichu, kde nemůže působit žádná představa a žádný tvar. To je podstata našeho bytí. To je pravý Duch.
15.23.7.149Poslouchat Mysl se nazývá čistou, nejen když se skrze ni přestaly valit vášně a žádosti, ale také když se přestaly objevovat myšlenky a obrazy, obzvláště osobní myšlenka já.
15.23.7.152Poslouchat … To, co JE, svojí vlastní přirozeností, je mimo čas – kdežto myšlení zahrnuje řadu bodů v čase. Myšlení je konečné a omezuje vědomí na konečné objekty. Proto, abychom se dotkli nekonečného, musíme jít za myšlenku. Protože lidský intelekt je též konečný, vyplývá z toho, že naše myšlení jej nemůže obsáhnout. Jelikož to, co JE, nemůže být uchopeno myšlením žádného druhu, je částí podstatného požadavku pro styk s ním, ne-činnost myslící funkce. Mysl musí být zbavena veškerého svého obsahu, aby její pravá přirozenost – vědomí – byla odhalena. V současné době je vědomí vždy zapleteno s nějakou myšlenkou, takže se v oné myšlence ztrácí, jáství se ztrácí v myšlence ega a „já“ zaměňuje objekt za subjekt – ať je objektem svět, nebo myšlení uvnitř…
15.23.7.154,Když mysl vstupuje do tohoto stavu bez představ a bez myšlenek, není v ní nic, co by bránilo spojení s božským vědomím.
15.23.7.155Poslouchat Jednou z hlavních podmínek, potřebných k dočasnému uvědomění si duše, je úmyslné a úspěšné navodění stavu vyprázdněné mysli.
15.23.7.157Vše, co žák až dosud považoval za sebe sama, všechny ty myšlenky a pocity, skutky a zkušenosti, které vytvářejí obyčejný život ega, mají být nyní dočasně opuštěny, jestliže má poznat univerzální prvek, skrytý za samotným egem.
15.23.7.158Poslouchat Existuje pouze jeden prostředek k ovládání mysli, to jest, zničit myšlenky, jakmile povstanou. Je to vznešený úsvit,“ praví Mukti Upanišáda.”
15.23.7.160Jestliže si hledající přeje vstoupit do stadia kontemplace, musí vypustit každou myšlenku, jakmile vyvstane, jakkoli vznešená nebo svatá se zdá být, neboť je jisté, že vzápětí bude mít další doprovodné myšlenky. I když v jiné době mohou být tyto postranní cesty zajímavé nebo přitažlivé, nyní jsou pouze postranními cestami. Musí nesmlouvavě hledat prázdnotu.
15.23.7.162Poslouchat Každý jiný stav kromě tohoto dokonalého ticha je projevem ega, i když je to vnitřní mystická “zkušenost”. Aby byl člověk v Nadjá, musí být mimo ego a následkem toho i mimo jeho zkušenosti, myšlenky, domněnky nebo představy. Ty všechny mohou mít své vhodné místo a použití v jiných dobách, ale ne, když má být vědomí úplně pozvednuto k Nadjá.
15.23.7.164Poslouchat ”Nejlepší forma meditace je vystříhat se myšlení o čemkoli. V mysli takto vyprázdněné projeví Bůh sám sebe.” – Šankara z Kančí
15.23.7.165Poslouchat … Zde je první tajemství meditace - Bud tich! Druhým tajemstvím je - Poznej, já jsem Bůh! Ticho bude mít uvolňující a poněkud léčivý účinek, ale nic víc, nemá-li víru, nehledá-li úmyslně spojení s Bohem.
15.23.7.167,Poslouchat L. C. Soper: „Mysl má být tichá, nikoli učiněna tichou. Úsilí vede pouze k nehybné mysli. Když si mysl uvědomí marnost úsilí k proniknutí do skutečnosti, utiší se. Je zde pouze sebezapomínající pozornost.”
15.23.7.168Jednou přetrženou nit kontemplace je téměř nemožné znovu ve stejnou dobu rychle navázat. Proto je důležité nedovolit ničemu, dokonce ani změně tělesné polohy, aby kontemplaci přerušila.
15.23.7.169Poslouchat Když mlčí ego, může hovořit Nadjá.
15.23.7.170Poslouchat ,,Buď tich a věz, že já jsem Bůh,” pěje biblický žalmista. To prostě znamená, že pohyb myšlenek a citů má být ukončen vstupem do nejhlubšího stupně kontemplace. Stejné učení podává Bhagavadgítá: ,,Jako knot olejové lampy nebliká na místě chráněném větrem, takový je jogín s ovládnutou myslí, který cvičí spojení s Bohem-Já.”
15.23.7.176Poslouchat Neexistuje jiná cesta k odhalení Čistého Vědomi než zřeknutí se myšlení a potom ochota jít úplně za ně.
15.23.7.180Poslouchat Je to vymanění vědomí z jeho vlastních projekcí, jeho myšlenek jakéhokoli druhu, co je první i poslední prací budoucího filozofa. Vědomí je pak ve svém ryzím nepodmíněném bytí.
15.23.7.181Poslouchat V takovém rozsahu, v jakém je člověk ochoten vyprázdnit se od sebe samého, připravuje podmínku pro příliv vnímání skutečnosti Nadjá do svého normálního vědomí. Je to jako vyprázdňování šálku, aby mohl být naplněn.
15.23.7.182Poslouchat Je faktem, že když je mysl dokonale ovládnuta a myšlenky jsou soustředěny do jednoho bodu a utišeny, povstává jasné intuitivní cítěni, které žákovi vypovídá o mysli samé.
15.23.7.183Poslouchat Ukončit tuto neustálou činnost mysli, toto zdánlivě nekončící vytváření myšlenek, je cílem jógy. Avšak prováděním filozofie, naprostým utišením myšlení, myšlenky zanikají samy.
15.23.7.186Když jsme poněkud pokročili v sebeponořování a máme patřičně pevné soustředění, jsme připraveni pro třetí stupeň. Zde by mělo přestat osobní úsilí. Intuice se jemně projeví a my ji v tom okamžiku musíme dovolit, aby na nás působila tím, že jsme vnitřně tak poddajní, jak je to jen možné. Jestliže ji můžeme sledovat, zesílí a zjasní...Jak se rozvíjí, zdá se, že na nás sestupuje jistá éterická přítomnost božštějšího, šťastnějšího a ušlechtilejšího já, než je naše obvyklé. Celá naše vnitřní bytost se rozezvučí nadpozemským pocitem. Zdá se, že přichází z nějakého vzdáleného světa, nicméně bude to jako jistá, tajemná, zpola zapomenutá hudba ve svém paradoxním spojení cizoty a důvěrnosti. Jsme potom na prahu toho v nás, co nás spojuje s Bohem.
15.23.7.197,Poslouchat Jak žák po mnohých pokusech klesá hlouběji k nerozdělené mysli, jak probouzí všechny své síly vůle a soustředění, aby udržel v ohnisku pozornosti vnitřní práci tohoto duchovního cvičení, může získat pocit vedení, pocit, že je řízen něčím uvnitř.
15.23.7.201Poslouchat Když je dosažena určitá hloubka a koncentrace nepolevuje, ego počne klesat zpět do svého zdroje, aby se v onom svatém zdroji rozpustilo a s ním sjednotilo. Je potom skutečně tak blízko Boží přítomnosti, jak jen kdy může být.
15.23.7.205Poslouchat Na tomto třetím stupni je všechno myšlení odsunuto. Žák prostě zírá přímo na Nadjá, zůstávaje vnitřně zcela tichý, dokud nepocítil, že je vtahován do Nadjá.
15.23.7.206Poslouchat Stopujte vědomí zpět k němu samému, nesmíšenému se zprávami tělesných smyslů, citovými náladami či mentálními myšlenkami. To lze úspěšně vykonat pouze, je-li vědomí při analýze staženo do nitra. Proces se stane meditací. V konečném stavu si nejste vědomi ničeho jiného než toho, že jste si vědomi. Ale v tomto bodě nemůžete vědomí poznávat jako druhou věc, jako předmět, ale pouze tím, že jím jste.
15.23.7.208Poslouchat Odveďte pozornost od každodenního egoistického já a můžete otevřít bránu k Nadjá. To je jedna metoda a to ta těžší. Dovolte, aby pozornost byla držena zábleskem tak, že každodenní já je unášeno mimo ohnisko pozornosti. To je druhá metoda snadnější…
15.23.7.209,Poslouchat Sledujte toto neviditelné vlákno jemného svatého citu, upínejte na ně pozornost, nedopusťte, aby vás jiné věci rozptylovaly nebo od něj odvracely. Neboť na jeho konci je vstup do Vědomí.
15.23.7.210Poslouchat Kontemplace je dosaženo, když vaše přemýšlení o duchovní pravdě nebo duchovním cíli náhle samo ustane. Mysl pak vstoupí do dokonale tichého stavu vytržení.
15.23.7.212Poslouchat Žák svou pozornost řídí do nitra, hledaje spíše samotnou mysl, než její vtělení do myšlenek.
15.23.7.213Poslouchat Schopnost pozornosti je obrácena do nitra a zpět na sebe samu.
15.23.7.216Poslouchat Následujte ,,já zpět k jeho posvátnému zdroji.
15.23.7.220Poslouchat Žák musí tento slabý pocit sledovat, neboť ho unáší do nejvnitřnějšího skrytého koutku jeho bytosti. Čím dále s ním putuje tímto směrem, tím silnějším se tento pocit stává.
15.23.7.222Poslouchat Zanechat všechny myšlenky – myšlenku ega, myšlenku světa, dokonce i myšlenku Boha – až v mysli není absolutně žádná; jak je to prosté!
15.23.7.226Poslouchat Je-li žák dostatečně pokročilý, nemusí k přípravě koncentračního momentu vytvářet žádnou slovní formulaci, ani obrazovou představu, nýbrž může začít přímo abstraktním tlakem k srdci bez použití slov.
15.23.7.227Poslouchat Toto je jedna z nejjemnějších činností, kterou může někdo provádět, toto uvědomování si vědomí, toto věnování pozornosti pozornosti samotné.
15.23.7.228Poslouchat … To, co ve Skryté nauce za jógou bylo nazváno jógou nad protiklady (jógou nedotýkání), může být doslovně přeloženo jako „jóga, která se nedotýká žádného objektu“, což, vyjádřeno prostým jazykem, znamená cvičení, odvracet v hluboké koncentraci pozornost od každé myšlenky i představy i věci a být zcela absorbován ryzí Myslí. To je výkon, který samozřejmě vyžaduje předchozí přípravný trénink. Zde není žádný pokus o sebenápravu, sebeočistu nebo myšlenkový výcvik, ani žádné snažení nebo toužení. Je to tichý vstup do mlčící Univerzální Mysli bez osobních motivů.
15.23.7.231,Poslouchat Myšlení je aktivita, která má své místo v jistém druhu meditace - druhu, který hledá sebezlepšení, morální nápravu nebo metafyzické vyjasnění. Je to činnost, která zaměstnává většinu cvičících na počátečních stupních. Na pokročilejších stupních a samozřejmě na Krátké stezce se postoj k ní musí změnit. Praktikující se musí snažit myšlení překročit, takže může vstoupit do ticha, kde každý pohyb myšlenky mizí, ale kde zůstává vědomí.
15.23.7.232Poslouchat Žák pochopí pravého ducha meditace, když pochopí, že nemá dělat vůbec nic, pouze sedět utišen tělesně, mentálně i citově. Neboť v okamžiku, kdy se pokouší cokoli dělat, zapojuje své ego. Tím, že sedí tiše vnitřně i zevně, zříká se egoistické činnosti a naznačuje, že je ochoten odevzdat své malé já svému Nadjá. Ukazuje, že je ochoten ustoupit stranou, aby na něm pracovala a skrze něho působila vyšší síla a vedla ho.
15.23.7.238Poslouchat V tomto kritickém bodě přejde vědomí od pozornosti, vynucené silou vůle, tj. od koncentrace, k pasivní přijímající pozornosti neboli kontemplaci. Toto se děje samo, Milostí.
15.23.7.240Poslouchat Období aktivního úsilí skončilo; nyní následuje období pasivního očekávání. Bez jakékoli činnosti z jeho strany a bez jakéhokoli vlastního mentálního hnutí vyzdvihne Milost žáka na další vyšší stupeň a zázračně ho uvede tam, kde tak dlouho a tak velmi toužil být. Dobře si povšimněte, že na tomto stupni není žádné osobní úsilí, že veškerá činnost byla odejmuta z jeho rukou.
15.23.7.242Poslouchat Úkolem žáka na tomto stupni je trpělivě čekat a, zatímco čeká, pohlížet do nitra tak hluboko, jak jen může. Každý pokus uchopit Nadjá by byl jenom porážkou, neboť chtěné úsilí ega by mohlo vést k návratu samotného ega. Leč ochota sedět tiše a dostatečně dlouho s rukama v představě vztaženýma, jako je má žebrák, může vést jednoho dne k okamžiku, kdy ho Nadjá překvapí náhlým uchopením jeho mysli. Velmi hledaný a pamětihodný záblesk bude pak jeho. Žádal o žákovství a toto je znamením přijetí.
15.23.7.244Poslouchat Myšlení musí být stále více redukováno, až zmizí. Avšak žádným záměrným činem vůle nemůže žák vyvolat kontemplaci. Vše, co může učinit, je být pasivní a trpělivě čekat a udržovat správný postoj – vysoko směřující, milující, bdělý, ale bez jakéhokoli napětí.
15.23.7.245Poslouchat Čekejte na okamžik, kdy milost zasáhne! Neopomeňte ji z nevědomosti zachytit, nenechte ji projit bez povšimnutí a tedy bez užitku. V tomto okamžiku existuje pocit tajuplna, který, jestliže v něm setrváte, se promění v cosi posvátného. Toto je signál, snažte se být o samotě, zanechte všeho, ustaňte ve všech činnostech, nevstupujte do meditace, nýbrž do kontemplace, do stavu bez myšlenek.
15.23.7.246Poslouchat Žák má být tímto krásným pocitem zcela pohlcen a má v něm setrvat tak dlouho, jak jen je to možné. Práce, rodina, přátelé nebo společnost ho mohou volat, avšak tím, že odmítá brát na ně zřetel, popírá svou vlastní vůli a odevzdává ji Bohu.
15.23.7.247Poslouchat Jeho vlastním úsilím na tomto stupni je odstranit z pole koncentrace každou mentální vzpomínku a citový vliv, který ho odvádí od dosažení ticha. Když měl v jejich odstranění úspěch, potom nemá dělat vůbec nic, pouze relaxovat.
15.23.7.250Poslouchat Třebaže povinností začátečníka, který se snaží zvládnout koncetraci, je, aby odporoval odbíhání myšlenek, této tendenci pohybovat se nekonečně v kruhu od předmětu k předmětu, pro pokročilého, který se snaží zvládnout kontemplaci, existuje zcela odlišná povinnost. Neměl by brát tok myšlenek příliš vážně nebo úzkostlivě, ale má jej nechat běžet s postojem, že i toto odevzdává Nadjá. Výsledek svých snah svěřuje do rukou Božích.
15.23.7.251Poslouchat Když se žák stáhl od světského hluku do tichého středu své nejvnitřnější bytosti, očekává s krajní trpělivostí Přítomnost, jež se může či nemusí zjevit, vykonává denní povinnost, která nabývá vyšší závažnosti a důležitosti.
15.23.7.252Poslouchat Čím nečinnější je ego během tohoto cvičení a čím pasivněji spočívá před Nadjá, tím dokonalejší bude Jeho vstup. Tohoto stavu nemůže být zřejmě dosaženo během prvního stupně, během onoho vědomého úsilí a zápasu s rozptýlením.
15.23.7.253Poslouchat Žákova vlastní síla ho přivede k určitému bodu, ale nebude schopna vést ho dále. Když je tohoto bodu dosaženo, nemá žák jinou možnost, než se trpělivě a bez odporu odevzdat a čekat. Takovým podrobením se ukazuje svou pokoru a dělá krok k tomu, aby byl hoden milosti.
15.23.7.254Poslouchat Je téměř nemožné vypudit z mysli všechny myšlenky a představy. Ale to, co pro sebe sami nemůžeme vykonat, může pro nás vykonat vyšší síla.
15.23.7.256Poslouchat Dochází k tomu, že se musíme učit umění nic nedělat. Zdálo by se, že toto může provádět každý a bez nejmenší přípravy či tréninku, ale ve skutečnosti je tomu tak, že sotva kdo to může dělat. Neboť výraz ,,nic nedělání musí být interpretován v absolutním významu. Musíme se naučit být naprosto bez činnosti, bez myšlení, bez jakéhokoli napětí nebo projevu ega. Biblický výraz ,,Buď tich! vyjadřuje přesně tutéž věc, říká to však kladným způsobem tam, kde druhý to říká způsobem záporným. Máme-li opravdový úspěch v učení se tomuto umění a sedíme-li absolutně tiše po dlouhá období, obdržíme tu nejlepší ze všech odměn, slíbenou biblí:,,Věz, že Já jsem Bůh.”
15.23.7.258Poslouchat To, co se děje dále, nepochází z žádného úsilí z jeho strany a nezávisí na ničem co dělá. Žák má prostě zůstat tichý tělem i myslí. Potom shora , z Nadjá, sestoupí milost a žák začne prožívat radost z pocitu božské přítomnosti.
15.23.7.260Poslouchat Nyní, když vstoupil do naprostého mlčení, musí být připraven trpělivě čekat na to, co se samo odhalí. Tento další vývoj nemůže být vynucen nebo uspěchán; vskutku pokus o to, by účinně zabránil jeho projevu.
15.23.7.261Poslouchat Je-li správné říkat, že žák se drží na raných stupních svého hledání stavu Ticha-bez myšlenky, potom na pozdějším a ustálenějším stupni je on držen tímto stavem.
15.23.7.262Významný okamžik v meditaci se dostaví, když člověk zanechá vlastního úsilí, a když mysl sama ho uchopí a zcela ze svého vlastního rozhodnutí ho dobrovolně stáhne do sebe samé. Je to překvapující zážitek, neboť žák neví, jak dospěl k zastavení činnosti, kterou již konal, o níž se pokoušel a za tím účelem vynakládal úsilí. Žák je jaksi veden k zanechání všeho, k pasivní náladě, která se ho jemně a nepozorovatelně zmocňuje.
15.23.7.266Poslouchat Čím hlouběji se žák ponoří do vnímavého postoje – ať při meditaci o Bohu nebo při obdivování umění – tím ryzejší bude výsledek.
15.23.7.269Lao-c´více než kterýkoli jiný autor zdůraznil nejstručnějším a nejprostším způsobem důležitost, význam a výsledek cvičení tichého sedění, trpělivého čekání na sebeodhalení vnitřní bytosti, pokorného dovolení intuici, aby byla pocítěna a přijata.
15.23.7.270Poslouchat Když jste již ve Světle, pak tu není nic k činění a žádná technika k provádění.
15.23.7.271Poslouchat V konečné fázi meditace žák ovládl umění, skončil svou práci a zcela se uvolnil. Je zcela nečinný, úplně tichý tělem i myslí, nic nekoná. Neboť nyní je na své nejlepší úrovni vědomí – nejposvátnější, nejtišší, nejrozsáhlejší.
15.23.7.273Poslouchat Jestliže po dosažení nejhlubší kontemplace namíříte svou pozornost na zvláštní problém, ve kterém chcete mít jasno, což nejsou schopny poskytnout ani smysly, ani intelekt, můžete jenom zábleskem vnímat, jaké je správné řešení tohoto problému.
15.23.7.276Poslouchat Všimněte si jak celá naše bytost se samočinně utiší, když si přejeme být plně vnímaví právě před nějakým důležitým prohlášením. Je-li to nanejvýše důležité, většinou zadržíme dech; tak intenzívní klid je zapotřebí proto, abychom toto prohlášení přijali v nejvyšší míře a nic nepromeškali. Oč více bychom měli být tiší v každé části mysli a těla, očekáváme-li že zaslechneme mlčenlivé prohlášení Nadjá!
15.23.7.277Poslouchat To, co žák musí nabídnout, je očištěná, soustředěná, uklidněná a vyprázdněná mysl, to, co je dáno jemu, je odhalení a požehnání.
15.23.7.286V tichu mysli je možné buď nenajit vůbec nic, nebo najít jasné pochopení. Záleží to na připravenosti, vědění, charakteru a zkušenosti žáka.
15.23.7.289Poslouchat Zde, v nejhlubším stavu kontemplace, uvědomění si něčeho druhého – ať je to svět zevních předmětů nebo svět vnitřních myšlenek – zmizí. Ale nenásleduje bezvědomí. To, co zůstane, je nepřetržité statické neosobní a neměnné vědomí. Toto je nejvnitrnější bytí člověka…
15.23.7.293,Poslouchat Na počátečních stupních osvícení je žák přemožen svým odhalením, že Bůh je v něm samém. Vzrušuje to jeho nejmocnější city a podněcuje nejhlubší myšlenky. Ale i když to neví, tvoří právě tyto city a myšlenky stále ještě část jeho ega, třebaže tu nejvyšší část. Tak žák stále rozděluje svou bytost na dvojici – já a Nadjá. Pouze na pozdějších stupních shledává, že Bůh je nejen v něm, ale že je jím samotným.
15.23.7.300Šrí Rámakrišna: „Mysl se obvykle pohybuje ve třech nižších čakrách. Když se však pozvedne nad ně a dosáhne srdce, člověk získá vizi Světla…“ „I když dosáhne hrdla. Mysl může opět sestoupit (z krajně nesvětského vědomí – PB). Člověk by měl být vždy ostražitý. Pouze když jeho mysl dosahuje místa mezi obočím, nemusí se více obávat pádu. Svrchované Já je tak blízko.”
15.23.7.306Bez všech těchto metod navození kontaktu s vyšším Já se lze obejít na pokročilejším stupni, kde stačí prostě k němu obrátit pozornost nebo si prostě vzpomenout.
15.23.7.316Poslouchat Okamžik, kdy jsme vstoupili do vědomí Já, můžeme poznat podle toho, že v onom okamžiku ztratíme vědomí světa. Duchovní záznamy, které zanechali velcí mystici a které vypovídají o této vzácné zkušenosti lidské rasy, toto vše potvrzují.
15.23.7.318Poslouchat Pozornost na tomto stupni musí být soustředěna jedině na skrytou duši. Žádný jiný cíl, dokonce ani její symbol, nesmí být nyní udržován. Když se hledající do této kontemplace ponoří tak hluboko, že se v ní celá jeho bytost, celá jeho psychika myšlení, cítění, vůle a intuice prolíná a splývá, může dojít náhle a nečekaně k přemístění vědomí. On skutečně odchází od toho, co dosud znal jako sebe, do nové dimenze a stává se jinou bytostí…
15.23.7.321,Poslouchat Pro mnohého není běžným dosažením, aby byl schopen udržovat svou mysl zcela zbavenou všech myšlenek. I když úsilí je úspěšné, zřídka vytrvá déle než několik málo minut. Avšak ty jednotlivé myšlenky a ony jednotlivé představy, které po oné krátké době vyvstanou nejdříve, jsou důležité, hodnotné nebo podnětné. Měly by být pečlivě zaznamenány nebo zapamatovány.
15.23.7.326Poslouchat Čím hlouběji se žák hrouží do meditace, tím menší přitažlivost pro něho má světský život, když se z meditace vynoří; staré podněty, které ho pronásledují, začnou slábnout.
15.23.7.327Poslouchat Má-li být to, co si žák podrží, nepřetržitým světlem a nepřerušovaným zábleskem, musí nejprve zcela vymýtit ze svého charakteru všechny negativní tendence, myšlenky a city; za druhé, napravit nedostatky ve svém vývoji; za třetí, dosáhnout stavu rovnováhy mezi svými schopnostmi.
15.23.7.328Poslouchat
21 lis 2018
4 dub 2014
6 lis 2011
16 če 2017
3 ún 2019
13 ún 2012
15 10 2019
16 če 2020
2 led 2018
5 zá 2013
3 led 2023
29 če 2018
3 bř 2015
23 kv 2023
25 dub 2014
14 ún 2014
23 ún 2013
15 dub 2020
25 dub 2017
8 kv 2020
4 lis 2015
27 zá 2021
13 če 2014
18 če 2018
29 lis 2015
11 srp 2018
15 kv 2019
1 srp 2021
7 bř 2014
5 bř 2023
19 zá 2017
25 če 2017
19 če 2023
13 bř 2014
28 led 2014
11 pro 2022
24 led 2024
24 če 2020
7 lis 2017
25 ún 2022
27 če 2017
15 pro 2012
20 pro 2018
12 srp 2015
28 če 2020
8 bř 2022
18 dub 2021
19 bř 2023
20 led 2021
11 srp 2023
20 ún 2011
31 led 2011
22 pro 2010
31 bř 2017
18 dub 2023
5 pro 2019
17 led 2011
21 dub 2012
30 če 2016
26 ún 2014
20 ún 2012
7 srp 2016
29 dub 2022
26 bř 2016
16 srp 2011
17 led 2017
3 dub 2016
16 10 2013
15 led 2017
5 lis 2012
22 led 2013
6 ún 2021
23 če 2011
9 10 2015
25 če 2014
9 če 2011
14 zá 2018
18 bř 2011
9 če 2020
16 pro 2014
31 10 2011
24 ún 2017
20 lis 2012
8 led 2019
23 če 2017
7 dub 2017
23 lis 2020
30 led 2016
6 pro 2014
30 led 2013
10 če 2014
31 led 2017
10 bř 2017
20 bř 2016
14 lis 2012
5 bř 2018
13 10 2023
2 ún 2019
11 lis 2022
23 kv 2016
25 zá 2018
23 pro 2020
2 zá 2018
12 led 2016
18 10 2021
5 srp 2019
6 srp 2017
28 lis 2010
20 zá 2021
10 led 2021
13 če 2021
30 če 2011
13 led 2021
30 kv 2017
8 kv 2015
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se