The Library
Když bohyně Athéna v řecké mytologii říká, ,,některé věci máte sami ze sebe a jiné vkládá do vašeho srdce bůh,” je to její způsob popisu toho, co my bychom jednodušeji nazvali inspirací.
14.22.2.2Poslouchat V člověku samém existuje skryté světlo. Jeho jas se někdy objevuje v těch nejkrásnějších uměleckých výtvorech člověka, v jeho nejvznešenějších náboženských odhaleních, v jeho dokonalých morálních rozhodnutích.
14.22.2.9Poslouchat … Nikdo z nás si nemůže po několik let pohrávat s perem, nebo vládnout malířským štětcem či praktikovat kterékoli jiné umění, aniž by naše mysl nesoustředila časem svou pozornost na proces inspirace. Potom nás určitě zaujmou mystéria člověka. A když se odvážíme být opravdu upřímní, stojíme-li tváří v tvář svému já, když odložíme předem vytvořené představy a konvenční teorie proto, abychom pozorovali, co se během tohoto procesu skutečně odehrává, zjistíme, že jsme stanuli na okraji velkého objevu. Neboť – jestliže jsme dostatečně trpěliví a také dostatečně vytrvalí – odhalíme, že v nás existuje Zdroj, který slibuje překvapivé možnosti pro lidskou rasu. Tento Zdroj je neurčitě nazýván duše.
14.22.2.11,To se odehrává na úrovni, která přesahuje lidské chápání, většina lidí si toho v onom okamžiku není přímo vědoma. Přesto však poskytují pravou službu tím, že jsou použiti jako průchod.
14.22.2.14V tom rozsahu, v kterém si dovedeme uvědomovat toto božské vědomí, v tom rozsahu můžeme také vyjadřovat něco z jeho vědění a síly.
14.22.2.19Poslouchat Jakmile jste jednou ,,vyladěni”, čím déle můžete setrvávat s Nadjá, tím větší je hloubka, do které pronikáte; a to zase znamená, že získáte více všeobecného prospěchu, budete mít více tvůrčích schopností v idejích, v umění a v intuicích.
14.22.2.20Poslouchat Do té míry, do které si je člověk vědom přítomnosti Nadjá, stává se inspirovaným. Do té míry, do jaké má talent pro některé umění, stává se jeho práce rovněž inspirovanou.
14.22.2.25Poslouchat Jestliže jeho inspirace je toho nejvyššího druhu, bude plodná. Bude se projevovat ve vnějším úspěchu osobního ega a v altruistické službě, v osvícení a v povznesení té oblasti světa, ve které on žije.
14.22.2.31Poslouchat Nachází v sobě nejen pasivní klid, ale také pravou studnu moudrosti a síly, inspirace a blaha.
14.22.2.34Když duchovnost září skrze člověka, činí ho nadprůměrným, i když v žádném jiném směru talent nemá.
14.22.2.35Kněz i guru, umělec i spisovatel strhují s sebou prostřednictvím své práce několik myslí nebo třeba milion. Talent, pokud jej mají, je jejich, ale inspirace přichází z vyšší úrovně.
14.22.2.39Poslouchat Velká část naplnění se děje v tichém osamocení našich srdcí, nepozorováno a neznámo jiným lidem; jednoho dne se rozvine v přesvědčivý čin, a potom se svět diví proč.
14.22.2.43Poslouchat Náš život bude naplněn až se budeme trvale nacházet v boží přítomnosti, když si ji budeme uvědomovat a vyjadřovat ji.
14.22.2.45Poslouchat Jedním z tajemství inspirovaného jednotlivce je, že se nechá vést, nepokouší se dělat svým egem to, co za něho může lépe vykonat intuice. To však bude možné jenom tehdy, když se odmlčí a počká na příchod vnitřního vedení.
14.22.2.48Poslouchat Vraťte ego svému Nadjá a Nadjá je potom bude užívat tak, jak by užíváno být mělo – v harmonii s kosmickými zákony bytí. To znamená, že toto ego bude pohlížet na blaho všech těch, kteří jsou s ním v kontaktu stejným způsobem jako na své vlastní.
14.22.2.49Poslouchat Jeho chování je spontánní, ale nikoli pouhým impulsem nebo tím, že nepoužívá intelekt. Je to spontánnost, přímost inspirovaného člověka, který ví, kam jde a co dělá, který je ve svých vztazích k druhým lidem veden vyšší vůlí a nikoli vůlí svého vlastního ega.
14.22.2.51Poslouchat Když je ego zbaveno vlády a hledajícího používá Nadjá, nebude, pokud se týká jednání, žádná potřeba ani žádná svoboda volit mezi dvěma alternativami. Objeví se jenom jediný směr, přímý a bez jakýchkoli pochybností, a ten bude správný.
14.22.2.53Poslouchat Inspirovaný čin je možný jen tehdy, řečeno v prostorových metaforách, jestliže člověk věnuje každému činu nutnou a přechodnou pozornost v popředí své mysli, zatímco Nadjá udržuje trvalou pozornost člověka v pozadí jeho mysli.
14.22.2.57Poslouchat Jak vědomí Nadjá proniká do člověka, síla Nadjá se vyjadřuje skrze něho.
14.22.2.58Poslouchat Hledající má přístup k nekonečné moudrosti a nekonečné podpoře v každé situaci a za všech daných okolností. Má je však jen tak dalece jak podřizuje své ego vyššímu já.
14.22.2.60Poslouchat Moudrý člověk nechává přítomnost Nadjá protékat svým životem, nikdy ji neblokuje svým egem, ani ji neodvrací svými vášněmi.
14.22.2.63Poslouchat Když Nadjá převezme vedení, ego již nemůže předvídat, co se stane vnějšímu způsobu jeho osobního života, ani nemůže diktovat, jaký způsob by to měl být.
14.22.2.64Poslouchat S veškerou svou pokorou před Nadjá se bude hledající mezi svými lidskými současníky chovat s klidnou sebejistotou a s pevným přesvědčením bude mluvit o tom, co zná.
14.22.2.65To, co ego myslí a cítí a koná, má zrcadlit vládu Nadjá. Ego samo má být podružné. Každá myšlenka, cit nebo čin mají být zasvěcené, každé místo, kde se ego nachází, místem požehnaným.
14.22.2.68Poslouchat Nadjá není jenom přechodnou intelektuální abstrakcí, ale spíše věčnou přítomností. Pro ty, kteří se probudili k vědomí této přítomnosti, je její tajuplná moc a vznešená inspirace vždy dostupná.
14.22.2.69Poslouchat Rozvinutí intuitivní činnosti, intuitivního myšlení a intuitivního cítění znamená, že tehdy Nadjá a osobnost jsou v souladu a pracují pospolu...
14.22.2.72,Poslouchat Musí s nadějí očekávat den, kdy bude moci skutečně pocítit, že vyšší Já je přítomné ve všech jeho činnostech. Ono bude vládnout v jeho vnitřním světě a tak bude skutečným vykonavatelem jeho skutků, nikoli ego ve vnějším světě.
14.22.2.73Poslouchat Jsou doby, kdy Nadjá nepřipustí žádný odpor, kdy jedná s takovou neúprosnou silou, že člověk nemůže neuposlechnout. Ale takové události jsou mimořádné.
14.22.2.75Poslouchat Jakési já, jiné než to jeho důvěrně známé, v něm vyvstane, jakási síla – zušlechťující, velitelská a božská – ho bude ovládat.
14.22.2.76Poslouchat Když vědomí člověka je zábleskem obráceno na ruby, když to, co považoval za nejpodstatnější, se objevuje jako nejméně podstatné, když jeho hodnoty jsou převráceny a Dobro na sebe bere novou definici, zaznamenává si tento den jako den svého duchovního zrození.
14.22.2.77Poslouchat Existuje podivný pocit, že nikoli on, ale někdo jiný žije a mluví v tomtéž těle. Je to někdo vznešenější, moudřejší než jeho vlastní ego.
14.22.2.78Poslouchat Každý, kdo nalézá své Nadjá a čerpá z něho vůli a přání sloužit druhým, bude na ně vyzařovat radost, důvěru a mír.
14.22.2.83Poslouchat Z tohoto vznešeného zdroje inspirace mohou přicházet velké činy, nesmírná vnitřní síla, jedinečná umělecká tvořivost a nádherná, jemná vnitřní vyrovnanost.
14.22.2.84...Neboť on bude nyní pociťovat přinejmenším stejné uspokojení , když se podrobí výzvě vyššího Já, jako to pociťoval dříve, když se podroboval touhám nižšího já. A s výzvou se dostaví potřebná síla, odvaha a moudrost uposlechnout ji. Může rozpoznat protivenství a nebezpečí světa, to ho však neodstraší. Není to z jeho vlastní vůle, že se zavazuje k takové práci, ale z vůle, která ho podporuje a vede lépe, než by to mohl činit on sám. Toto jasně chápe a ochotně to přijímá.
14.22.2.89,Poslouchat Je omylem věřit, že nalézt Nadjá znamená nalézt věčnou monotónnost a nudu. Naopak, slibuje to život mnohem bohatější – oplývající radostí, štěstím a spokojeností, fyzicky stejně jako duchovně.
14.22.2.90Poslouchat Bude inspirován ve svém úsilí duchovně sloužit nebo se umělecky vyjadřovat. Bude si vědom toho, že síla větší, než je jeho vlastní, působí skrze něho a ovlivňuje druhé. A bude vědět, že tato síla přichází od Boha skrytého v jeho nitru.
14.22.2.92Poslouchat Jistota, do které ho Nadjá zahaluje je tak nesmírná, že žák nebude váhat a odváží se toho, čeho by se jeho opatrnost, prozíravost a vlastní úsudek nebo strach nikdy neodvážily. On to však učiní, když ho k tomu povede Nadjá.
14.22.2.93Poslouchat Údiv a radost nad zjištěním, že je průchodem pro požehnání, poučení, ozdravující mír a povznesení druhých, vzroste tak, jak budou vzrůstat samotné úspěchy.
14.22.2.95Poslouchat Síla dědičnosti a nadvláda prostředí se objevují jako převládající podněty k jednání člověka. Ale dovolte Duši povstat v její velitelské moci, a ony zmizí!
14.22.2.99Poslouchat Je pravda, že zdroj inspirace člověka je přítomen vždy, ale člověk si jej uvědomuje jen občas.
14.22.2.103Práce vykonaná z inspirace Nadjá nemůže nikdy být suchopárná, ale bude vždy uspokojující.
14.22.2.108Poslouchat Dělat něco opravdu hodnotného, stát se tvořivý a konstruktivní inspirovaným způsobem, vědom si Nadjá, znamená stát se podobný Bohu. Potom splňuje účel lidské existence na zemi.
14.22.2.109Poslouchat Každý, kdo udržuje tento božský plamen jasně planoucí ve svém srdci, vyzařuje ducha svého záměru na všechny, s nimiž je ve styku.
14.22.2.110Poslouchat Nadjá není pouze příjemným pocitem – ačkoli takový pocit probouzí – ale je skutečnou silou. Když ovládá člověka, ten je doslova a skutečně uchopen dynamickou energií. Od té chvíle tvořivá síla prostupuje jeho atmosféru, vstupuje do jeho činů, prolíná jeho mysl a naplňuje jeho slova, a prochází jeho historií.
14.22.2.113Poslouchat Brahms vysvětloval svou metodu jak nalézt inspiraci; začátek uvažování o vznešených duchovních pravdách ho uvedl do hlubšího snu podobného stavu polotransu. Po tomto úvodu pociťoval, že je inspirován idejemi pro svou práci.
14.22.2.115Poslouchat Vyciťování jakési přítomnosti uvnitř jeho srdce bude občas tak mohutné, tak skutečné a tak intenzivní, že s ní začne zcela přirozeně hovořit. Bude ji zapřísahat, modlit se k ní, vyjadřovat lásku k ní a uctívat ji. A zjistí, že mu bude odpovídat slovy, věty se budou samy spontánně tvořit v jeho mysli jako řeč beze zvuku. Bude mu poskytovat vhodné, poučné instrukce – často v neočekávaných okamžicích – a vytvářet vznešenější názory.
14.22.2.122Poslouchat Když se mu podaří proniknout do tiché hlubiny své bytosti, objeví se jiná mysl, aby překryla jeho vlastní, vedla ho, poučovala a inspirovala. Bude k němu hovořit z ticha jeho nitra, nebude to však jeho vlastní hlas. Tón tohoto hlasu bude přátelský, a když se žák s ním důvěrně seznámí, pozná, že to není žádný jiný hlas než hlas Svatého ducha, slovo vyššího Já.
14.22.2.123Tak jak mu Vnitřní Slovo dodává své poselství den po dni, jak on postupuje v chápání, když je přijímá, a jak si zlepšuje charakter tím, že je poslouchá, bude mít ten nejlepší důkaz, že hledání, o které se zprvu pokoušel jako o experiment, se stává nedocenitelnou zkušeností.
14.22.2.124Poslouchat Je to duše sdělující intelektu pravdu ze své vyšší úrovně života. Její hlas je nejlépe a nejsnadněji slyšen, když je vědomí obráceno do nitra, pryč od existence smyslů a přivedeno k tichému středu tak blízko, jak jen lze.
14.22.2.125Hlas doléhá k jeho sluchu, ale nikoli obyčejným způsobem slyšitelnosti. Je uvnitř něho, neboť je to jen mentální hlas, přesto hovoří s neobvyklou autoritou. Říká mu: ,, Já jsem Cesta, Pravda, Život.”
14.22.2.127Poslouchat Nadjá vydává svá nařízení a vymáhá své požadavky v naprostém tichu a soukromí srdce člověka. Nicméně nakonec jsou mocnější a naléhavější než ta, která vycházejí z překotného hlučného světa.
14.22.2.129Poslouchat Jestliže Vnitřní Slovo mu nabízí, aby se pohnul určitým směrem a ten se zdá být obestřen těžkostmi nebo blokován překážkami tak, že on před sebou nevidí žádnou cestu, ať nepochybuje ani se nebojí. Cesta bude otevřena silou Nadjá. Hledající musí jen uposlechnout, uvolnit se a důvěřovat vedení.
14.22.2.139Poslouchat Vnitřní Slovo není slyšeno uvažující myslí, i když jeho prohlášení mohou být velmi logická. Není vůbec spojeno s intelektem, jako tomu je u všech našich obvyklých slov. Je přijímáno v srdci, pociťováno intenzivně a hluboce.
14.22.2.142Poslouchat Svatá Terezie definovala Vnitřní Slovo takto: „Slova byla jasně formulována a neměla být přehlédnuta, i když nebyla zachycena tělesným uchem.”
14.22.2.151Slova pronášená touto neviditelnou, avšak silně pociťovanou přítomností nejsou slyšena fyzickýma ušima, přesto však silně působí na mysl. Nepřicházejí od duchů zemřelých osob, ale od svatého ducha vlastního božštějšího já člověka, z hlubokého mystického zdroje, nikoli z povrchního ,,astrálního” zdroje.
14.22.2.154Poslouchat Znamená to, že Vnitřní Slovo se ve skutečnosti stává Vnitřním Učitelem a meditace sama se stává vstupní branou k vnitřní výuce, kde získáváme pravidelná poučení.
14.22.2.157Když žák dojde k tomuto stupni své cesty, když může uzavřít dveře své místnosti, položit se a naslouchat Vnitřnímu Slovu, když ticho v jeho nitru se stane slyšitelné v jasně formulovaných poučeních, teprve tehdy je připraven mluvit sám k druhým nebo pro ně psát a poučovat je. Do té doby je hluchý, němý a nepřipravený hovořit posvátnou řečí. Nyní na něho sestoupila síla svatého ducha a on je nejen schopen vidět pravdu skrze obklopující temnotu, ale může ji take předávat těm, kteří ji mohou přijmout.
14.22.2.169Poslouchat
6 10 2013
23 pro 2013
2 led 2022
4 srp 2022
20 dub 2016
18 ún 2014
31 bř 2014
5 ún 2017
17 10 2023
26 pro 2022
25 10 2018
28 10 2013
29 10 2013
7 led 2012
25 če 2011
19 10 2015
24 bř 2012
16 zá 2019
22 če 2012
20 pro 2011
11 dub 2013
29 kv 2013
26 srp 2024
12 10 2015
25 led 2012
9 led 2012
20 srp 2011
11 če 2012
7 dub 2018
8 srp 2018
29 dub 2012
29 zá 2011
1 če 2024
11 srp 2012
23 srp 2011
2 dub 2011
15 led 2012
22 zá 2011
5 kv 2016
26 če 2022
18 led 2013
2 srp 2011
12 bř 2012
1 če 2011
28 pro 2020
16 ún 2011
4 zá 2023
13 srp 2012
28 če 2024
23 bř 2013
4 kv 2014
10 srp 2011
12 če 2014
18 led 2022
7 dub 2014
15 pro 2022
29 kv 2014
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se