The Library
… Když si jeho mysl zvykla na tento druh ostrého abstraktního myšlení a do určité míry vyvinula schopnost zůstat absorbována ve vlastním klidném středu, když se emoce očistily od osobních a animálních sklonů, lze říci, že se připravil pro nejvyšší vědění…
3.2.9.1,...Když člověk udělal dostatečný pokrok, aby si uvědomoval vnitřní pobítky svého vyššího Já, měl by jim dovolit, aby ho řídily a nechat je, aby ho volně vedly po cestách jeho duchovního života.
3.2.9.3,Poslouchat Teprve, když žák dosáhne dosti pokročilého stupně, začne chápat, že jeho pravá práce není v rozvíjení vlastností nebo plnění úkolů, v rozvíjení charakteru nebo dosahování cílů, nýbrž ve zbavování se zábran a odstraňování závojů. Musí opustit nepravé jáství a odhalit to pravé.
3.2.9.6Poslouchat Jakmile období přechodu skončí, v jeho postoji ke starým zvykům se projeví jemná změna. Ztratí svou přitažlivou vlastnost a místo toho si začne osvojovat vlastnost odpudivou. Tento pocit bude sílit a zcela se upevní.
3.2.9.9Poslouchat Shen-Hui prohlásil při kázání, že Osvícení přichází tak náhle jako zrození dítěte. Ale co oněch dlouhých devět měsíců vývoje, které zrození předcházejí?
3.2.9.11Poslouchat Problém filozofického dosažení je takový, že ho bez pomoci člověk nevyřeší sám vlastními silami. Tak jako malý člun, který ke svému pohonu potřebuje pádla i plachtu, potřebuje žák ke svému pokroku vlastní úsilí i milost. Spoléhat pouze na jedno je omyl. Pokroku sice nemůže dosáhnout svým vlastním úsilím, ale bez něho Nadjá neudělí svou milost.
3.2.9.18,Poslouchat Pro všechny skutky i postoje existuje pravý čas. Pokud jste ještě začátečníkem, pokud si ještě uvědomujete pouze myšlenky a emoce na běžné úrovni, je nevhodný čas pro opuštění mystických technik a meditačních cvičení. Správný čas k opuštění zavedených cvičení je, když jste se již stali pokročilými, když jste se stali dostatečně vědomými božské přítomnosti. Pak se můžete zabývat jen jedním jednoduchým úsilím: vytrvale si uvědomovat tuto přítomnost tak, abyste udrželi a prodlužovali vítané okamžiky její realizace.
3.2.9.19…Neboť vyšší Já se vždy snaží osvítit celého člověka. Proto trojitý charakter práce na Cestě. Možná, že žák musí například více rozvíjet intelekt, nebo zesilovat vůli. Zkrátka, musí zreorganizovat celou svou osobnost. Citové zdokonalení je nejsnazší a přichází první; intelektuální je těžší a je na druhém místě; mravní převýchova prostřednictvím správných činů je ze všeho nejtěžší a je poslední…
3.2.9.21,Poslouchat Než žák dosáhne určitého stupně, bude muset nutně vyhledávat zevní vedení v knihách a u učitelů, neboť je ještě nejistý, chybí mu sebedůvěra a je nevědomý. Ale potom, když ho dosáhne, bude pro něho moudřejší a bezpečnější hledat vedení z nitra. Vyšší Já mu sdělí veškeré vědění, které potřebuje, tak jak potřebuje a tehdy, kdy ho potřebuje.
3.2.9.22Poslouchat Touha dostat se k duši se musí stát tak převládající a tak dychtivou, že v něm vznikne trvalé napětí.
3.2.9.24Poslouchat V určitých obdobích se objeví na Cestě zkušenost, že žáka uchopí a fyzicky s ním zatřese nějaká mimořádná síla. Nemusí se toho obávat, naopak spíše to vítat. Znamená to vždy sestoupení milosti a je to posel přicházejícího pokroku, toho či onoho druhu.
3.2.9.27Počáteční fáze žákova pokroku jsou překonány. Až dosud se musel spoléhat hlavně na své vlastní úsilí. Avšak nyní je to Nadjá, které bude hlavním činitelem v jeho vývoji. Od nynějška vše, co je na něm žádáno, je, aby zůstal pasivní; jinak by mohl zásahem svého slepého, nevědomého osobního chtění narušit tuto svatou práci…
3.2.9.30,Poslouchat ...Nekonečná inteligence je stále při práci na této planetě...
3.2.9.38,Poslouchat … Jednoho dne uvidí celý obraz, nikoli pouze jeho nižší část, a pochopí, že je to jeho vlastní Nadjá, které ho přivedlo – a bezpečně provedlo – deprimujícími zkušenostmi přítomné inkarnace.
3.2.9.38,Poslouchat Stav duchovní vyprahlosti, na kterou si žák může stěžovat, je běžným jevem v mystickém životě. Vzniká z různých příčin; žák si však může být jist, že zmizí.
3.2.9.41Poslouchat Jestliže žák jednou zažije svou božskou Duši, měl by si uvědomit, že to je proto, že ona stále existuje, je stále v jeho nitru a nikdy ho neopustila. Nechť se jen drží hledání a tato zkušenost se bude opakovat ve správný čas.
3.2.9.42Poslouchat ...Musíme studovat poučení za každou zkušeností, kterou karma přináší, ať za příjemnou či bolestnou. Přiznáme-li otevřeně minulé chyby, neztrácíme nic jiného než to, co skutečně stojí za ztrátu. V cestě k takovému přiznání může stát pouze ješitnost nebo sobectví. Pozemský život je nakonec jen přechodný prostředek pro trvalý cíl...
3.2.9.43,Poslouchat Rosteme tím, že se setkáváme a snažíme porozumět těžkostem na Cestě, tím, že jim čelíme a zvládáme je. Každý z nás žije v tomto světě ve stavu trvalého zápasu, i když zevní zdání mohou mluvit o opaku. Odpočinek je pouze pro mrtvé – a to pouze na omezený čas…
3.2.9.43,Poslouchat Student nemůže znát změny, které probíhají v jeho podvědomé mysli, a které nakonec jednoho dne proniknou do jeho vědomí. Jestliže žák pociťuje, že nemá úspěch, protože je připoután k hmotným věcem, je toto poznání samo o sobě znamením, že je na poloviční cestě ven z tohoto stavu a že není spokojen s tím, aby zůstal v těchto poutech. Zápas o osvobození se od nich je samozřejmě nejhorší, když nemá pocit božské Přítomnosti. Ale když se tento pocit dostaví, zápas automaticky ustane.
3.2.9.44Poslouchat Souhrnný ideál naší cesty je třídilný: a) meditace, b) úvaha, c) činnost. Přechod z jedné vývojové fáze, která byla příliš zdůrazňována, do fáze druhé, která byla zanedbávána, je nutně obdobím převratu, deprese a nepokoje. Ale chýlí se ke konci; po bouři přichází klid.
3.2.9.46Poslouchat Slepé tápání raných dnů po mnoha létech vystřídají kroky s jasným viděním dnů pozdějších. Konec Hledání se nyní stává blížící se událostí; podstata všech jeho zkušeností se nyní vyjadřuje onou plností bytí a vědění, které je téměř na dosah.
3.2.9.51Pomalu, tak pomalu, že pohyb je sotva viditelný, přijme jeho mysl myšlenky, které se vkrádají a přicházejí z nějakého jiného pramene, než je ona sama; neboť to jsou myšlenky, které nepatří jeho rozumovému uvažování a jsou v rozporu s jeho přesvědčením. Jsou to ve skutečnosti intuice. Všechno bude s ním dobré, jestliže se dokáže poddat jejich vedení, jestliže jim uvěří a jestliže přestane slepě odporovat. Bude veden z temnoty do světla, z hmotařství do duchovnosti, z temného zoufalství do vznešené naděje.
3.2.9.52Poslouchat Přepadne-li žáka pláč, ať již hlasitý nebo tichý, nebude vyjadřovat bolest nebo radost. Tento pláč je velmi důležitý a je na hlubší, tajemnější úrovni. Podvolte se mu tedy, když se dostaví.
3.2.9.54Poslouchat Časový rozvrh pokroku hledajícího závisí na několika činitelích, ale nejdůležitější z nich je nepochybně síla touhy po Nejvyšším, kterou chová v srdci.
3.2.9.58Poslouchat Jestliže přijímání těchto pravd se stane instinktivní, i když zůstává nejasné, žák z nich počne čerpat sílu, začíná pociťovat, že ona malá stavba jeho života nemá za sebou nic menšího, než je kosmická podpora.
3.2.9.60V jeho pokroku existuje období, kdy by měl dát na čas stranou intelektuální problémy a soustředit se na dva nejdůležitější principy mystické filozofie. Ty jsou: že člověk je v hlubinách své bytosti nesmrtelnou duší a že existuje stezka, pomocí které ji může sám pro sebe objevit.
3.2.9.61Poslouchat ...Takto samo nalezení Pravdy, které je totéž co nirvána, Sebepoznání, Osvobození, je záležitostí okamžiku – možná záležitostí pouhých minut – kdežto příprava a vybavení žáka k jejímu nalezení musí zabrat několik inkarnací...
3.2.9.63,Poslouchat Když žák v józe nebo meditaci prošel určitým výcvikem, je připraven poznat Pravdu – je připraven citově i mentálně. Jeho mysl může být přidržována po dlouhé období u jediného námětu, aniž by se zatoulala; umí soustředit své myšlenky na snahu získat Pravdu do takové míry, že vyloučí vše ostatní. Síla jeho pozornosti je ostrá jako jehla a je ovládána. Takto vybavený může začít hledat Pravdu.
3.2.9.63,Poslouchat ... Objeví, že svět hmoty je nakonec prostorem a že všechny hmotné tvary jsou pouhými idejemi v jeho mysli. Objeví rovněž, že jeho nejvnitřnější jáství tvoří jednotu s tímto prostorem, neboť je beztvaré. Chápe jednotu všeho života a nalezl Pravdu, celou Pravdu...
3.2.9.63,Poslouchat ...Vědomí je to nejvyšší, jak věda začíná matně tušit. Se soustředěnou, zostřenou myslí může proniknout do svého nejhlubšího jáství a pak se snažit ho pochopit; může rovněž proniknout do zevního světa hmoty a pochopit i ten. Nezatížen iluzemi běžného člověka, který pokládá za samozřejmé vše, co jeho oči vidí, může pátrat pod zdáním. A když je nakonec schopen Pravdu pochopit, jeho duchovní nevědomost zmizí sama od sebe a nemůže se k němu nikdy vrátit...
3.2.9.63,Poslouchat Můžete věřit v nějaké náboženství, ale věřit ve filozofii nestačí; musíte se jí také učit. Ale nemůžete se jí učit pouze hlavou, musíme se jí učit také srdcem a vůlí. Proto neočekávejte, že ji zvládnete během několika let, ale určete tomuto úkolu celý svůj život.
3.2.9.64Poslouchat Lao-c‘ řekl: „Nedělejte nic vlastní vůlí, ale přizpůsobte se nebeské vůli a všechno bude za vás vykonáno.“ Celé Hledání může být označeno jako pokus uvést tato moudrá slova do praxe …
3.2.9.65,Poslouchat ...Pro ego je přirozené se prosazovat a bude v tom pokračovat, i když se žák stáhne ze světa. Pouze až ego ztratí sílu ovládat záležitosti člověka, vstoupí do hry Nadjá a bude je ovládat za něj, ale tuto situaci nelze dosáhnout pouhým mluvením nebo přáním. Je to vyvrcholení celoživotního boje...
3.2.9.66,Poslouchat ... Jestliže člověk sledoval svědomitě tuto čtyřdílnou stezku, jestliže cvičil mystickou meditaci a metafyzickou úvahu, očisťoval charakter a konal nesobeckou službu a přesto přese všechno se mu zdá, že je vzdálen cíle, co má udělat? Měl by pak sledovat přikázání Ježíše: ”Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno.” Musí doslova žádat o Milost z hluboké úzkosti svého srdce…
3.2.9.67,Poslouchat ...Sama skutečnost, že člověk vědomě nastoupil Hledání je projevem Milosti, neboť začal hledat Nadjá jenom proto, že vlastní působení Nadjá mu začalo ujasňovat prostřednictvím nesnesitelného pocitu odloučenosti od Něj, že pro to nadešel správný okamžik. Aspirant by proto měl mít odvahu a naději. Nekráčí ve skutečnosti osamocen. Sama láska k Nadjá, která v něm byla probuzena, je odrazem lásky, která je projevována jemu...
3.2.9.67,Poslouchat ...Řada neobvyklých zkušeností potvrdí skutečnost, že dobrotivá síla zaplavila jeho osobnost a zušlechťuje, pozvedá, inspiruje a vede ji. Zmocní se ho jásající svoboda. Odstraní všechny jeho neblahé citové předtuchy a osobní břemena…
3.2.9.67,Poslouchat Vše, co ego může udělat, je vytvořit nutné podmínky, z kterých obvykle osvícení vzniká, ale samo toto osvícení vytvořit nemůže. Dělá, co je požadováno, tím, že provádí sebeočišťování, má stálou touhu, pravidelně medituje, provádí hluboká studia a v praktickém životě zaujímá altruistický postoj. Ale to vše je jako klepání na dveře Nadjá. Pouze jeho milost je může nakonec otevřít.
3.2.9.67,Poslouchat …A tak právě to hledání, na které se vydal, studia, která provádí, a meditace, které cvičí, to vše je od samého počátku inspirované Nadjá a jím podporované až do konce. Nadjá pracuje ještě dříve, než on je začne hledat. Ve skutečnosti se vydal na Cestu v nevědomé poslušnosti božského popudu. A tento popud je prvním hnutím Milosti. I když věří, že tyto věci koná pro sebe, je to ve skutečnosti Milost, která za scénou otevírá srdce a poskytuje poučení jeho mysli...
3.2.9.67,Poslouchat Iniciativa člověka si razí cestu k cíli, zatímco božská milost ho k němu přitahuje. Obě tyto síly musí být kombinovány, jestliže má být proces dokončen a korunován úspěchem. Avšak to, co mu na začátku udělalo cíl přitažlivý a inspirovalo ho vírou v něj a tak dalo vznik jeho úsilí, byla sama Milost...
3.2.9.67,Poslouchat ...Tajemný vstup Milosti může změnit běh událostí. Vnáší nové možnosti, odlišný proud osudu...
3.2.9.67,Poslouchat ...Neboť bez touhy je příchod Milosti nepravděpodobný, a bez Milosti nemůže nikdy dojít k realizaci Nadjá...
3.2.9.67,Poslouchat ...Jako na počátku, tak i na konci této stezky, není odhalení Nadjá činem žádné lidské vůle. Pouze božská Vůle – to jest pouze její Milost – může způsobit poslední všeodhalující skutek, který, jestliže je trvale držen ve vědomí, dělá z aspiranta adepta...
3.2.9.67,Poslouchat ...Na určitém stupni se musí žák naučit ,, vzdávat se věcí” a dovolit Nadjá, aby se ho zmocnilo, spíše než se namáhat zmocnit se něčeho, o čem se domnívá, že mu stále uniká. Každý aspirant, který tím prošel, si vzpomene, jaký udělal skok kupředu, když to objevil...
3.2.9.67,Poslouchat ...Když jeho vlastní osobní úsilí ustupuje, začíná v jeho prospěch nové úsilí vyšší síly. Bez jakéhokoli úsilí z jeho strany Milost pro něj začíná konat to, co on by sám pro sebe vykonat nemohl a pod jejím blahodárným působením shledá, že jeho vyšší vůle je posilněna, jeho mravní postoj vylepšen a jeho duchovní toužení zesíleno...
3.2.9.67,Poslouchat ... V okamžiku, kdy člověk v krušné situaci dobrovolně opouští navyklé stanovisko a nahrazuje ho vyšším, v tom okamžiku se mu dostává Milosti. Tímto přijetím je uskutečněn zázrak a zlo nižšího stanoviska je na trvalo vyloučeno z jeho charakteru. Tato situace mu připravila nejen zkoušku, ale zároveň mu dala příležitost…
3.2.9.67,Poslouchat ... Jestliže aspirant, který to myslí vážně, hledá Nadjá, musí Ho hledat s upřímnou láskou. Vlastně celé Hledání musí být prostoupeno tímto citem... Kvůli této oddanosti k něčemu, co přesahuje jeho sobecké zájmy, nemůže nadále vyhledávat sobecké výhody na úkor druhých. Jeho cílem bude nejen duši milovat, ale chápat ji, nejen slyšet její hlas v meditaci, nýbrž také žít její pobítdky v činnosti.
3.2.9.67,Poslouchat ...Milost je konečným, nádherným a pravým důkazem, že nejen člověk hledá Boha, ale že také Bůh na člověka stále čeká…
3.2.9.67,Poslouchat ... Když se ego cítí přitahováno ke svému posvátnému zdroji, existuje stejné přitahování ze strany Nadjá k egu samému. Nikdy nepochybujte o tom, že Božství vždy opětuje tuto přitažlivost lidského jáství k sobě. Ani minulost lidského já, ani jeho nynější charakter nemohou změnit tento požehnaný, naději přinášející fakt…
3.2.9.67,Poslouchat ... Žádný člověk není tak hříšný, tak slabý nebo tak zkrušený, aby nemohl začít znovu. Nechť zaujme dětský postoj, vloží se do rukou svého nejvyššího Já a úpěnlivě prosí o vedení a Milost. Měl by to opakovat přinejmenším každý den, a dokonce i častěji. Pak nechť trpělivě čeká a pečlivě sleduje odpověď intuice během následujících týdnů nebo měsíců…
3.2.9.67,Poslouchat ... Musí se modlit, aby byl nejdříve osvobozen z otroctví smyslů, přání a myšlenek. Potom se musí modlit o vědomou přítomnost Nadjá...Jeho touha po tomto osvobození a po této přítomnosti musí být absolutně upřímná a absolutně silná...Neboť Nadjá není pouhým dojmem, ale živoucí skutečností…
3.2.9.67,Poslouchat ... Neboť přestože je pravdivé, že pouze božská milost sama může přivést Hledání k úspěšnému konci, je stejně pravdivé, že lidské úsilí tomu musí předcházet a vyvolat tak sestoupení Milosti. Co je zapotřebí k přivolání Milosti je za prvé pokora, která je naprostá a dokonalá, hluboce vážně míněná a naprosto upřímná, za druhé nabídnutí sebe Nadjá, odevzdání pozemské bytosti duchovní podstatě, a za třetí každodenní cvičení zbožné oddanosti…
3.2.9.67,Poslouchat ...Milost přichází do srdce , které po ní nejvíce touží...
3.2.9.67,Poslouchat … Pouze, když se muž zamiluje tak hluboce do své duše, jako se kdy zamiloval do ženy, bude mít vůbec naději, že ji najde. Nepřetržité toužení po vyšším Jáství v duchu náboženské oddanosti, je jedním z nepostradatelných aspektů čtyřdílného integrálního Hledání. Tón silné touhy po této realizaci musí znít všemi jeho modlitbami a uctíváním, koncentrací a meditací…
3.2.9.67,Poslouchat …Byl to jeden ze speciálních úkolů Ježíše uvést ve známost, že soucítění (nebo láska, jak původní slovo bylo přeloženo) je prvořadou vlastností Boha a že Milost, odpuštění a vykoupení jsou následkem toho prvotními rysy aktivního vztahu Boha k člověku…
3.2.9.67,Poslouchat … Konkrétní pomoc, kterou potřebuje na konkrétním stupni, přijde přirozeně. Může na sebe vzít formu změny zevních okolností nebo setkání s pokročilejší osobou, formu tištěné knihy nebo napsaného dopisu, náhlé neočekávané citové inspirace nebo poučené intelektuální intuice…
3.2.9.67,Poslouchat … S příchodem Milosti jsou všechny úzkosti a ošklivé vzpomínky z minulosti hledajícího, jakož i nezdary přítomnosti, zázračně smazány neviditelnou a hojivou rukou Nadjá. Žák ví, že do pole jeho vědomí vstoupil nový element a od tohoto okamžiku bude neomylně cítit požehnané oživení vnitřního života…
3.2.9.67,Poslouchat … První hodnotou pokání je, že skoncuje s obnošenou minulostí. Druhou hodnotou je, že otevírá cestu novému začátku. Minulé chyby nemohou být smazány, ale novým se lze vyhnout …
3.2.9.67,Poslouchat To, co se stalo ve všech těch dřívějších letech, je pro osvíceného člověka nyní zastřenou minulostí; důležité a významné je to, co se děje nyní, ve věčném Nyní. Takto je jeho mysl osvobozena od břemen a omylů. Když je to však nutné, mohou být mrtvé události oživeny silným soustředěním.
3.2.9.67Poslouchat … To je ten paradox, že přestože se musí člověk snažit přemoci sám sebe, chce-li dosáhnout Nadjá, nemůže v tom mít úspěch bez síly samotného Nadjá – to jest Milosti …
3.2.9.67,Poslouchat …Korán říká: „Nezoufej, Allah je milosrdný,“ „Co jsou mé hříchy v porovnání s Tvým milosrdenstvím? Jsou jen pavučinou před větrem,“ napsal ruský mystik rané doby, Dimitrij z Rostova. „Ti, kdo se mi odevzdávají, i když jsou hříšné povahy, pochopí vyšší stezku,“ říká Bhagavadgítá…
3.2.9.67,Odpuštění hříchů je faktem. Ti, kdo to popírají, popírají svou vlastní zkušenost. Mohou oddělit měsíc od jeho světla? Jak mohou tedy oddělit odpuštění od lásky? Nevidí matku, která stokrát odpouští svému dítěti, i když ho napomíná a trestá?
3.2.9.67,…Úsilí, které prýští z jáství a Milost, která pramení za ním, jsou dvě věci nezbytné k úspěchu v tomto Hledání. To první můžeme poskytnout my všichni, ale to druhé může poskytnout pouze Nadjá…
3.2.9.67,Nadjá, jehož Milost byla počátečním podnětem všeho jeho úsilí, jakoby vystoupilo kupředu a začalo otevřeněji odhalovat svou přítomnost a působení. Aspirant si to uvědomí s posvátnou bázní, úctou a vděčností. Musí se naučit bděle se věnovat těmto vnitřním pobídkám božské Milosti. Jsou jako sluneční paprsky, které zúrodňují zemi.
3.2.9.67,… Zjištění, že odpuštění hříchů je posvátným faktem, by nás mělo naplňovat nevyslovitelnou radostí. Neboť to je zjištění, že v srdci vesmíru existuje soucitná láska…
3.2.9.67,…Naše potřeba spásy, přemožení vrozené a nevědomé přirozenosti ega, odtrženého od pravého vědomí, je větší, než kdy můžeme pochopit. Neboť náš život, tím, že je tak egoistický, je nevědomý a hříšný – bloudění od jednoho klopýtnutí ke druhému, od jednoho hříchu ke druhému. Toto spasení přichází spasitelskou silou Nadjá, kvůli které musíme hledat jeho Milost a přistupovat k ní s dětskou pokorou, o níž mluvil Ježíš …
3.2.9.67,…Žádný aspirant, který je upřímný a citlivý, nebude zcela ponechán bez pomoci. Ta se může projevit při pokušení, kdy nižší přirozenost je neočekávaně ovládnuta mocnou ideou, která pracuje silně proti ní. Může nalézt v knize právě to, na co čekal, a co v oné době mu na jeho cestě rozhodně pomůže. Konkrétní pomoc, kterou potřebuje na konkrétním stupni, přijde přirozeně. Může na sebe vzít formu změny zevních okolností nebo setkání s pokročilejší osobou, formu tištěné knihy nebo napsaného dopisu, náhlé neočekávané citové inspirace nebo poučené intelektuální intuice…
3.2.9.67,…Vůle hraje svoji roli v tomto procesu, ale není to role jediná. Dříve či později žák zjistí, že nemůže jít dále kupředu pouhou závislostí sám na sobě a že musí vyhledat pomoc od něčeho mimo sebe. Musí skutečně volat o Milost, aby na něj působila. Potřeba dostat pomoc ze zdroje mimo své obvyklé já a mimo jeho obvyklé zdroje se v tomto obrovském zápase stává naléhavou. Je to skutečně potřeba Milosti. Naštěstí pro něj je tato Milost pohotově připravena, ačkoli nemusí přijít tak, jak on si ji představuje…
3.2.9.67,…Filozofie potvrzuje existenci Milosti, potvrzuje, že to, co nemůžeme získat tou nejhorlivější vlastní činností, nám může být vloženo do rukou jako božský dar …
3.2.9.67,
10 10 2024
27 10 2013
22 lis 2011
24 zá 2013
9 če 2018
27 ún 2021
11 dub 2024
10 ún 2019
17 zá 2017
21 ún 2014
25 bř 2024
30 zá 2013
6 led 2013
11 srp 2021
9 dub 2021
16 pro 2012
14 zá 2012
14 pro 2013
22 zá 2015
4 kv 2012
31 če 2024
14 pro 2017
9 zá 2018
17 pro 2011
10 če 2024
16 če 2012
13 bř 2013
25 bř 2013
10 če 2016
18 zá 2016
29 dub 2013
15 dub 2019
8 srp 2015
1 ún 2011
14 ún 2011
25 kv 2011
26 zá 2011
9 lis 2011
26 pro 2011
15 dub 2012
9 če 2012
22 srp 2012
18 kv 2013
4 zá 2013
2 če 2014
30 srp 2014
21 led 2015
17 ún 2015
6 dub 2015
10 dub 2015
20 dub 2015
29 zá 2016
18 10 2016
3 led 2017
5 led 2017
7 10 2017
4 bř 2018
20 če 2018
27 če 2019
17 lis 2021
10 ún 2022
14 dub 2022
12 kv 2022
1 če 2022
7 srp 2023
12 srp 2023
28 srp 2023
11 če 2024
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se