The Library
Proces našeho myšlení je omezen časovými a prostorovými vztahy, ale v nás existuje něco, co omezeno není. Obyčejně si toho nejsme vědomi, přestože nás to nikdy neopouští.
13.19.4.7Jsou nám dávány formy, ztělesněné v prostoru, a mysl, pracující v čase, čímž můžeme dešifrovat významy v životě a ve světě, vyvinout uvědomování si Nekonečného Bytí, které je za oběma, a poznat své pravé jáství.
13.19.4.13Poslouchat Dokud je vědomí člověka uvězněno v čase a prostoru, potud nebude člověk schopen poznat skutečnost, která je překračuje.
13.19.4.14Nejhodnotnější metafyzický plod kvantové teorie je její objev, že procesy vesmíru, které se dějí v čase a prostoru, vyzařují z toho, co v podstatě není v prostoru a čase.
13.19.4.18Poslouchat Při posledním účtování je život skutečně procesem, při kterém se jednotlivec stává vědomým své vlastní pravé totožnosti. Duchovní přirozenost člověka neexistuje teoreticky, ale skutečně…
13.19.4.75,Poslouchat Když hluboce spíme, nepociťujeme absolutně žádnou existenci času. Jsme tedy ve věčnosti! Když se dokonale přesvědčíme o iluzornosti času a toto přesvědčení se pro nás stane trvalým postojem, věčnost se sama odhalí i během bdělého stavu. To je život v Nadjá…
13.19.4.84,Poslouchat Nadjá není v čase a následkem toho nemá žádnou minulost. Ono je, bez začátku a bez konce. Intelekt, který poletuje od minulosti k budoucnosti, od jedné chronologické události k druhé, shledává takovou představu podivnou, těžko pochopitelnou a tajemnou.
13.19.4.109Poslouchat Jestliže žák v meditaci cítí, jakoby v ní dlel vždy, znamená to, že se dotkl věčnosti, bezčasovosti.
13.19.4.114Poslouchat Když se čas zastaví, člověk cítí, že nalezl své vyšší Jáství, že běžné každodenní jáství je povrchním jástvím. Prvé se nikdy nemění, zatímco nižší jáství se mění během let a s každou náladou během dne.
13.19.4.116Poslouchat Přítomnost, navzdory neustálé změně své formy, je stále s námi. Proč? Protože naše nejvnitřnější skutečné bytí, bez těchto změn, je vždy s námi.
13.19.4.137Poslouchat Můžeme žít v pouhém sledu událostí a tak zůstat obětmi času nebo můžeme, zatímco tyto události pozorujeme, pozvednout své vědomí z tohoto zapojení k úrovni tak vysoké, že se staneme jejich pouhými pozorovateli.
13.19.4.154Poslouchat ...kyž mistr mystiky, jako Ježíš, říká lidem, aby se přestali obávat zítřka a nechali zlo dneška pro dnešek za dostatečné (,,zlo, které má dosti na dni svém”), mluví ze svého vlastního vědomí, žijícího ve Věčném Nyní...Řekl jim, aby žili v bezčasovosti, aby ponechali mrtvou minulost pohřbít samu sebe...
13.19.4.171,Poslouchat ...Tím, že dovolíme, abychom se stali obětmi minulosti, aby minulost pohltila přítomnost, ztrácíme obrovský význam a obrovskou příležitost, které přítomnost obsahuje. Zatímco Nadjá k nám hovoří z intuitivního chápání zítřka, ego k nám hovoří prostřednictvím paměti. Jeho minulost nás otročí, zabraňuje, aby se zrodil nový a vyšší způsob pohledu na život. Je však možné se vyburcovat a začít hledět na život, jak se rozvíjí ve Věčné Přítomnosti, v Nyní, se zcela novýma očima. Každé ráno je jako nová reinkarnace do tohoto světa. Je to nová příležitost být sami sebou, ne pouze ozvěnou našich vlastních minulých myšlenkových, pevně ustálených návyků…
13.19.4.171,Poslouchat Je to naše vrozená setrvačnost, co nás drží v navyklých pohledech a tím nás drží jako oběti naší vlastní minulé zkušenosti. Opakujeme opět každý den, co jsme dělali dříve, co jsme dříve myslili a cítili. Žijeme jak ve vědomých, tak v podvědomých vzpomínkách, touhách, obavách, které pro nás nashromáždil čas a které ego vytvořilo, aby nás k sobě připoutalo…
13.19.4.171,Poslouchat ...Každý z nás se může naučit žít ve šťastné přítomnosti tohoto míru, jestliže připraví cestu stoickým ukázněním myšlenek, které vnáší do každého okamžiku. On jediný je za ně odpovědný, on jediný musí mít odvahu odmítnout každou myšlenku, která redukuje jeho velikost na malé, časem vázané, přáním naplněné ego.
13.19.4.182,Poslouchat Vzpomínky na minulost a především připoutanost k ní, podporují ego, udržují ho a ochraňují ho. Hledající musí udržovat svou paměť volnou, konec konců tento přítomný život je pouze z nitky, která je sama o sobě pouze snem.
13.19.4.187Poslouchat Přemýšlení o minulosti, naplněné touhami a obavami, vás vychytrale zaplétá stále více do ega. Očekávání budoucnosti, naplněné touhami a obavami, dělá totéž. Ale opouštěním obou, žitím ve věčném nyní, ego oslabujete.
13.19.4.191Poslouchat Jsme tak zapleteni do minulosti, do jejích utkvělých vzpomínek, tendencí a pohnutek, že směřujeme k tomu, abychom opakovali a zvěčňovali její omyly a pošetilosti.
13.19.4.210Každý člověk je obětí své vlastní minulosti, dokud se neprobudí k poznání, že ve své nejlepší úrovni je božský v bezčasém smyslu, že zde se může povznést nad tuto minulost a osvobodit se od ní.
13.19.4.214Poslouchat Musíme odmítat poutat se k minulosti nebo budoucnosti tím, že odmítáme k nim připoutávat své myšlenky. To znamená, musíme se naučit nechávat je spočinout v bezčasé Prázdnotě.
13.19.4.218
13 če 2023
9 kv 2015
10 lis 2021
10 dub 2017
17 srp 2017
10 bř 2012
27 led 2015
20 zá 2017
30 kv 2016
12 kv 2021
11 kv 2016
19 ún 2013
20 kv 2014
11 bř 2019
6 zá 2013
3 kv 2016
25 bř 2021
26 10 2024
16 kv 2015
25 lis 2024
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se