The Library
CO JSEM JÁ? Je tak starobylá a věčná otázka jen proto, že si na ni každý jedinec musí odpovědět sám pro sebe. Jestliže nalezne pravou odpověď, shledá rovněž, že ji skutečně nemůže přenést na jiného člověka, ale pouze její ideu, její mentální stín. I to může být Cenné pro druhé lidi, ale není to totéž.
2.1.3.1Poslouchat Hledající musí být ochoten a dokonce rozhodnut myslet a cítit odlišně od těch, kteří jsou kolem něho. Jak by tomu mohlo být jinak, když také jeho cíl je odlišný od jejich cíle?
2.1.3.23Když hledající jde hlouběji a hlouběji do sebe, jeho soukromé činy se stávají stále nezávislejší na sugescích druhých lidí a odolnější vůči jejich vlivu.
2.1.3.35Poslouchat Pamatujte, že zvyk a návyk jsou velkými tyrany, které zotročují davy lidstva. Skutečná volba je možná jedině, když je člověk věrný svému vlasnímu já. Nenechte se zhypnotizovat všeobecnou lhostejností k těmto vznešeným věcem, ale buďte věrni vnuknutím ducha.
2.1.3.57Poslouchat Člověk mladý nebo starý, který upíná svou mysl na věci vyšší, než jsou chvilkové požitky, a je ochoten obětovat část času, pozornosti a zájmu takovým studiím a takovým meditacím, shledá, že když odpírá podřizovat se způsobům druhých lidí, je to v hledání nahrazeno vnitřním růstem.
2.1.3.66Poslouchat Je to Nadjá, kterému člověk musí zachovávat svou nejhlubší věrnost.
2.1.3.71Poslouchat Jestliže je jeho mysl naplněna naukami jiných lidí, nemůže věnovat žádnou pozornost učení, vedení a intuicím svého vlastního Nadjá.
2.1.3.72V každém člověku je vyučující princip, který mu může poskytnout jakékoli duchovní vědění, které potřebuje. Ale nejdříve musí učinit patřičné kroky k jeho vyvolání. Ty zahrnují očistu těla a mysli, duchovní touhu projevující se v citu i v myšlení, ztišení intelektu a ega.
2.1.3.73Poslouchat Ačkoli je zcela pravda, že každý hledající musí jít sám svou cestou, musí se pohybovat na obou nohou, neznamená to, že putuje úplně sám nebo osamoceně. Nemá-li žádného osobního průvodce, který by ho doprovázel, je zde stále vyšší Já, které je v něm, které jej táhne, přitahuje, vede nebo mu ukazuje, jen když se naučí, jak ho rozpoznávat.
2.1.3.78,Království je ve vás, nikde jinde, ne v ášramu, dokonce ani u nohou gurua. Ježíšovo prohlášení je doslovně přesné.
2.1.3.84Poslouchat Přitažlivost hledajícího k tomu nebo onomu učiteli se může oslabit a zaniknout, ale jeho přitažlivost k Inspirátoru všech učitelů, k Nadjá, bude v něm vzrůstat stále silněji.
2.1.3.88Poslouchat Čemu se naučí z vnějšku, od učitele nebo z tradice, nepovede nikdy k jeho pravému dovršení, dokud to nespojí s tím, čemu se naučí v tichu ze svého nitra.
2.1.3.93…Každý nakonec přijde k Bohu, ale přijde jako očištěná, přetvořená a zcela změněná osoba, ve které bude Bůh žít a používat ji právě tak, jako ona sama bude žít v přítomnosti Boží a bude si jí vědoma…
2.1.3.97,… Vše, co může učitel vykonat, je ukázat cestu labyrintem, cestu musí vykonat hledající sám …
2.1.3.102,Poslouchat Nakonec existuje pro každého duchovního hledajícího pouze jeden skutečný Mistr, a to je jeho vlastní božské Nadjá. Lidský učitel mu může pomoci tak dalece, že mu dá dočasné citové povznesení nebo dočasné intelektuální vnímání, ale nemůže udělit trvalé božské vědomí jinému jedinci. Vše, co může učitel vykonat, je ukázat cestu labyrintem, cestu musí vykonat hledající sám.
2.1.3.102,Poslouchat Svoboda, kterou v těchto okamžicích pociťuje, a útěcha, kterou z nich čerpá, jsou známkami hodnoty samotného vzdáleného cíle.
2.1.3.105Poslouchat Vždy jsem doporučoval těm, kteří se cítíli dosti silní a schopní tak učinit, aby se nepřipojovali k žádné organizaci, aby si zachovali svou svobodu a aby současně studovali nauky kterýchkoli organizací, které je zajímají, kterýchkoli náboženství, která poněkud upoutávají jejich pozornost. Tato svoboda jim umožňuje dívat se všude, studovat všechno, dotazovat se odvážně, zachovávat si šíři rozhledu, hloubku myšlení.
2.1.3.127Poslouchat Společenství s filozofií nevyžaduje žádný obřad, žádné ponoření, žádnou dogmatickou zpověď, žádnou zkoušku víry. Je volné a není sektářské. Nikoho neuzavírá, nikoho nevylučuje.
2.1.3.139Poslouchat Protože skutečně podstata filozofie má pouze vnitřní obsah, který musí být vycítěn intuitivně a pochopen intelektuálně, ale nemá žádnou zevní formu, nemůže se stát materiálem pro nějaký kult, pro organizovanou skupinu. Musí vést každého člověka jeho vlastní individuální cestou a nechat ho přirozeně růst z nitra. Jeho hledání pak půjde nezávislým směrem, pro něho vhodným, ne takovým, který je přizpůsobený směru, jenž je vhodný pouze pro jiné lidi…
2.1.3.141,Poslouchat Odmítnutí připojit se ke kterékoli církvi nebo náboženské společnosti nezanechá člověka duchovně bez domova. Jestliže se věrně cvičí v meditaci a usiluje o uskutečnění přítomnosti Boží, jaký lepší „domov“ by mohl mít
2.1.3.144Poslouchat Jestliže nezávislost filozofického postavení člověku brání být mluvčím kteréhokoli zvláštního ustanovení náboženství nebo mystického kultu, dovoluje mu pohlížet na všechna náboženství a na všechny kulty s nestranností a odpoutaností.
2.1.3.147Poslouchat Mysl ve svém nejvyšším stavu je svobodná a nekonečná. My jako lidé jsme na samém počátku jejího objevování. Nezačínejme svou cestu chybnými kroky nebo si nevědomě nestavme ohrady, které by bránily našemu rozhledu…
2.1.3.151,Poslouchat To, že nemám žádné oficiální spojení se žádnou skupinou, sektou, organizací nebo církví, ponechává mně volnost pomáhat každému kdekoli.
2.1.3.169Poslouchat Ti, kteří cítí, že je to láká, mohou studovat veřejné kulty a naslouchat veřejným učitelům, ale bylo by neopatrné připojit se ke kterémukoli kultu nebo následovat kteréhokoli učitele. Bylo by moudřejší, kdyby zůstali svobodní a nezávislí, jinak by mohli být svedeni z pravé filozofické cesty.
2.1.3.176Je několik výhod být v postavení intelektuální a společenské, náboženské i osobní nezávislosti. Vyhlídka na nalezení pravdy, a je-li šťastně nalezena, na její vyjádření je jistě větší. .
2.1.3.179Ten, kdo závisí pouze na svém vlastním osobním intelektu a na své osobní síle, zbavuje se ochrany, kterou by mu mohla dát vyšší síla.
2.1.3.187Poslouchat Povinností hledajících je jednat jako průkopníci, ale mají-li být úspěšnými průkopníky, budou potřebovat odvahu zapomenout na opotřebované ideje a osvobodit se od umírajících tradic, aby se tak mohli vypořádat s novými podmínkami, které vznikají…
2.1.3.195,Poslouchat Svobodu, řídit si svůj vlastní život svým vlastním způsobem, může člověk dostat jedině tehdy, když nejdříve získá neohroženost nedbat na kritiku a ignorovat očekávání jiných lidí.
2.1.3.196Zvláštní paradox hledání je, že na jedné straně musí hledající pěstovat rozhodné spoléhání na sebe, ale na druhé straně se musí podrobovat pocitu naprosté závislosti na vyšších mocnostech.
2.1.3.199Poslouchat Shledá-li někdo, že nemůže jít dále sám, nadešel čas, aby hledal uvnitř více milosti, nebo aby hledal venku více vedení. První potřebuje proto, aby se dostal ze své sobeckosti, druhé, aby se dostal ze své vlastní temnoty.
2.1.3.252Poslouchat Jedna z nejcennějších filozofických charakterových vlastností je rovnováha. Proto by student neměl být ochoten podrobovat se naprostému autoritářství, a tak obětovat svou schopnost nezávislého myšlení a zkušeností jiných lidí a úplně se zřeknout služeb vůdce. Mezi těmi dvěma extrémy by měl udržovat moudrou rovnováhu.
2.1.3.255Poslouchat Jak inspirovaná církev, tak kompetentní mistr mají své místo, ale je to jen místo omezené. Za tímto omezením nemůže duchovnímu hledajícímu pomoci skutečně nic, co je mimo jeho božskou duši. Neboť jedině její milost ho spasí a osvítí. Zbožný člověk, jehož spása závisí na církvi, spásu tím zdržuje. Mystický aspirant, jehož seberealizace závisí na mistrovi, ji také zdržuje. Pro svůj duchovní i světský pokrok bude nucen se učit být stále méně závislý na jiných lidech, stále více na svém vnitřním já.
2.1.3.264,Hledat a přijímat vedení je správné. Omyl a přehnání se do toho vloudí, když se příliš soustředíte na jediný zdroj vedení.
2.1.3.265Poslouchat The Aspirant se nemůže vyhnout povinnosti pěstovat svůj mravní charakter a převzít osobní odpovědnost za svůj vnitřní život tím, že věnuje svou oddanost kterékoli duchovní autoritě.
2.1.3.271Poslouchat Nutnost učitele je příliš přehnaná. Vlastní duše hledajícího je zde připravena vést ho k sobě, neboť modlitba, meditace, studium a správný život postačí k nalezení Milosti. Má-li hledající dostatečnou víru v její skutečnost a snaží se být vnímavý k jejímu intuitivnímu vedení, nepotřebuje žádného zevního učitele.
2.1.3.274Poslouchat Naslouchat nauce někoho jiného nebo ji číst je pouze dočasnou pomocí z nouze do té doby, než bude moci navázat spojení se svým vlastním intuitivním já a obdržet od něho nauku, kterou on jako specifický jednotlivec potřebuje. Ze žádného jiného zdroje takové speciálně vhodné poučení dostat nemůže.
2.1.3.277Poslouchat Není-li přítomen mistr, nechť hledající sleduje osamělou stezku a uvítá vše, co se může naučit od kompetentních autorit, ale nechť se k žádné nepřipoutá.
2.1.3.281Poslouchat Nacházet pravdu postupně sám znamená učinit ji skutečně svou vlastní. Být do ní mistrem prudce postrčen, vždy v sobě zahrnuje pravděpodobnost, že se člověk později vrátí na svou vlastní a přirozenou úroveň.
2.1.3.289Poslouchat Je zapotřebí něco víc, než co mohou člověku dát knihy nebo guruové. To může nalézt jedině uvnitř v sobě. Odvahu, nutnou k takovému stanovisku, musí a může rovněž najít v sobě.
2.1.3.292...Když člověk začíná své duchovní hledání, dělá svůj počáteční pokrok jedině svým vlastním úsilím. Ale přijde čas, kdy se zdá, že se tento pokrok zastaví, a kdy se zdá, že nastala stagnace. Hledající došel na konec stupně, který byl skutečně stupněm přípravným. Stagnace naznačuje, že cesta vlastního úsilí již dále nestačí a že nyní musí nastoupit cestu spoléhání na Milost...
2.1.3.314,Poslouchat ...V dřívějším stupni bylo ego hybnou silou při všech jeho duchovních činnostech a opatřovalo mu pohnutky, které ho do těchto činností hnaly. Jenže ego si nikdy nemůže upřímně přát své vlastní zničení, ani nemůže nikdy nabrat ze svých vlastních zdrojů sílu k tomu, aby se povzneslo nad sebe sama. Musí tedy dosáhnout bodu, kdy ustane ve vlastním úsilí a odevzdá se vyšší síle, kterou je možno různě nazývat Bůh nebo vyšší Já a pro další pokrok se o tuto sílu opírat…
2.1.3.314,Poslouchat Pocit, že je člověk odloučen, že jde osamělou cestou, je pravdivý zevně, ale není pravdivý vnitřně. Neboť zde ho doprovází jemná, stále přitahující láska Nadjá. Musí jen dostatečně hledat uvnitř, aby to poznal sám a poznal to s naprostou jistotou.
2.1.3.321Poslouchat Čím vyšší je vrchol, na který člověk vystupuje, tím se cesta stává osamělejší. Zde je paradox, neboť osamělost existuje venku, mimo tělo, ale ne uvnitř v srdci, a čím více se venku zvětšuje, tím méně je pociťována uvnitř.
2.1.3.322Poslouchat Lékem proti osamělosti je společnost, ale není-li v té společnosti žádná spřízněnost, pak je to jen šarlatánský lék. Tento předpis platí pro každého, dokonce i pro mudrce, poněvadž ten nalézá svou společnost v přítomnosti samého Nadjá.
2.1.3.336Poslouchat Existuje pouze jedna skutečná osamělost a to je pocit, že je člověk odříznut od vyšší síly.
2.1.3.340Poslouchat
9 če 2015
19 če 2022
13 lis 2016
18 če 2016
16 če 2020
21 če 2020
19 bř 2022
19 srp 2015
9 pro 2021
12 dub 2011
27 led 2013
14 zá 2021
3 10 2021
28 10 2017
4 ún 2021
25 če 2021
15 če 2012
21 pro 2012
18 srp 2020
4 lis 2020
28 dub 2019
26 če 2014
13 zá 2013
6 zá 2023
16 kv 2024
1 zá 2013
13 10 2016
22 lis 2021
8 led 2013
22 če 2020
15 dub 2016
21 10 2022
10 zá 2013
15 kv 2014
22 pro 2015
3 dub 2019
18 če 2021
27 ún 2020
30 zá 2023
21 srp 2015
30 srp 2015
17 pro 2013
26 led 2020
12 zá 2018
16 zá 2017
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se