Jeho „já“, sevřené svou nevědomostí a omezeností, je nepatrnou věcičkou ve srovnání s „Já“, které ho pomocí hledání nutí kupředu a vzhůru a kterým se jednoho dne musí stát. Jeho osobní jáství, zvládnuté a očištěné, držené tam, kde má být a klečící pokorně před Nadjá, může už nyní vděčně přijmout záblesk onoho dne, letmé odhalení, které obšťastní mysl a vloží intenzívní mír do srdce…
